KONDOŘI

VII.

,,Musíme zmizet," naléhala jsem na Arga v naději, že přijde s nějakým plánem. Ostatně jsem na něj vždy spoléhala při jakékoliv situaci, která nedisponovala žádným jednoduchým řešením.
Zvenku se ozývaly policejní sirény a v odrazu oken blikala světla. Laura začala panikařit, tak jsem si její hlavu přivinula ke krku a doufala, že přestane plakat.
,,Nechci umřít, nechci umřít..." opakovala tiše. Pořád dokola říkala tato slova.
Argo mi nakonec pokynul, ať ho následuju. Mířil k východu, jsem venku zahlédla jen záda ostatních. Budova byla obklíčena auty a těžkooděnci na nás mířili své zbraně. Nikdo z nás se ani nehnul. Opatrně jsem se rozhlédla a všimla si, že Grad je pryč stejně tak, jako konvoj. Ihned mi došlo, že zbytek dětí je v bezpečí.
,,Pusťte tu holčičku," zavelel policista a Laura tiše natahovala.
Byl slyšet jen zvuk nabíjejících se MP5 zbraní. Všichni jsme jen zírali a já se zamračila směrem ke všem těžkooděncům.
,,Chcete tu malou a hodláte střílet?" křikl Argo a Iris k němu natáhla ruku, aby ho utišila. Policisté ale strnuli. Měla jsem takové zvláštní tušení, že je tohle děvče pro lidi cenné. Ale neměla jsem v plánu ji vydat do rukou těchto stvůr.
,,As-Asvelio... Už ten dům držím moc dlouho. Nezvládnu to," zašeptal Archyas tiše a já k němu otočila pohled.
,,Až ti řeknu, tak můžeš přestat... Jen tě prosím, chvíli musíš vydržet," odvětila jsem a v ten okamžik se opět ozvala policie.
,,Necháme vás jít, když nám dáte tu holčičku," křikl na nás. Já ale viděla ty oči. Ten prohnaný výraz.
,,Iris," řekla jsem, aniž bych spustila pohled z policisty. Iris před sebe natáhla paži a prudce zatnula pěst. Jedno z osobních aut příslušníků zákona se zmačkalo, jako by bylo z papíru. Všichni úlekem odskočili a já se v ten moment nahnula k Archyasovi.
,,Teď je to na tobě. Musíš být rychlý... Věřím ti," věnovala jsem mu pohled z očí do očí a Archyas vyčerpaně kývnul. Povolil svaly na rukách a dům se začal sypat k zemi. Jakmile se začal zvedat prach, jedním pohybem jsem vytvořila ledovou stěnu, do které se začalo střílet.
,,Je to slabý, dělej! Archyasi!" křikla jsem zoufale na chlapce, jenž sotva popadal dech. Už jsem pomalu ztrácela naději v to, že můj plán vyjde. Co jsem také mohla očekávat, když jsem ho vymyslela až na místě. Najednou jsem ale spadla na kolena. Sunuli jsme se pod zem. Obklopila nás tma a Laura se mě držela tak pevně, jak jen mohla.
,,Argo, mohl bys?" hlesl Archyas tunelem prostoupilo světlo. Tak, jak se před námi tunel zjevoval tak za námi mizel. Nesměla po nás zbýt jediná stopa a Archyas přesně věděl, jak to udělat.
,,Doufám, že nás nenajdou... Tohle byl největší zátah vůbec..." hlesla Terix a Pulse jí uklidil, že neexistuje problém, ze kterého bychom se nedostali. Laura mi po cestě usnula v náručí. Muselo jí být opravdu špatně.
Po nějaké době nám Archyas řekl, abychom si klekli na kolena. Když jsme tak udělali, zem se začala zvedat. Skřípání kamení a hlíny bylo čím dál silnějšísilnější, dokud se do mého nosu nedostal sedající prach. Všichni se okamžitě rozeběhli ke skladu a já s Archyasem a Laurou zůstala sedět na zemi. On jen ztěžka dýchal a ruce měl podél těla, jako by mu ani nepatřily. Po tváři se mu zkutálela slza a já se na chvíli překonala. Natáhla jsem k němu ruku a pohladila ho po rameni.
,,Úžasný, Archyasi... Zachránils nás..." zašeptala jsem a stáhla ruku zpět k sobě. Jeho skleněné oči se střetly s mými a jeho úsměv rozjasnil unavenou tvář.
,,Tys zachránila tu dívku..." zasýpal, ztěží se postavil a bez dalšího slova se vláčel za ostatními.
,,Už jsme v pořádku?" ozval se jemný hlásek a modré oči na mě upřeně hleděly. Dala jsem jí blonďaté vlásky za ucho a konejšivě se usmála. Chtěla jsem ji ujistit, že je u nás v bezpečí.
V nitru jsem se stále klepala, aniž bych to na sobě dala fyzicky znát. Chtěla jsem zůstat silná hlavně kvůli Lauře, která si musela projít peklem na zemi.
,,A jak se jmenuješ?" prolomila chvilku ticha a na její hladké tváři se objevil úsměv.
,,Asvelia..." hlesla jsem a ona se podrbala ve vlasech.
,,To není tvoje jméno..." zamračila se na mě a já na ni zůstala koukat v překvapení.
,,Je to proto, abychom byli v bezpečí. Taky ti vymyslíme jméno... Zůstaneš tu s námi..." objala jsem ji a pevně ji na své tělo natiskla. Byla jsem pevně rozhodnuta, postarat se o tohle děvčátko.