XIII.

37 7 9
                                    

,,Cože?'' vyštěkla jsem naštvaně, mezitím co Argova tvář zůstala ledově klidná. Byl opřený ramenem o zeď a Ale zvedl obočí.
,,Ale... Co Lyra? Nemůžeme jí přeci vzít na takovou akci! Je to strašně nebezpečný pro dívku jejího věku. To jí mám nechat tady?" okřikla jsem ho a jeho smích se rozlehl prázdnou místností.
,,Raven a Touru jsou na cestě sem, aby nám s akcí pomohli. Někdo tu s ní zůstane," odlepil se od zdi a já ho rychlým dotekem ruky zastavila.
,,R-Raven a Touru? Jako TEN Raven z Detroitské základny a Touru ze základny v Chicagu?" zamračila jsem se v nechápavém pohledu. Proč by nám sem šli na pomoc dva nejlepší velitelé z celé Ameriky?
,,Přesně tak. Měli by dorazit během dneška, kotě," zazubil se a otevřel dveře.
,,Neříkej mi tak, nebo," začala jsem větu, ale mezi dveřmi se objevil Paskar.
,,Nebo koťátko vystrčí drápky?" uchechtl se sarkasticky a Argo o krok couvnul. Začala jsem zhluboka dýchat a Paskar opět mezi zuby držel párátko, přičemž se samolibě šklebil.
,,Ty jí to žereš? Bojíš se jí, nebo tak něco?" obrátil posměšný pohled na Arga a ten zatnul ruce v pěst.
,,Myslím, že bude Raven velice zklamaný, až vás uvidí," zakoulel očima a zmizel.
,,Asvelio?" otočil se ke mně Argo čelem a já se snažila pořádně nadechnout. Věděl to. Věděl moc dobře, co přijde, ale dalo se tomu jistě předejít jinak, než jeho metodou. Skočil přede mě a chytil obě moje zápěstí. V ten moment se vztek změnil v překvapení a poté ve strach, když jsem zády opřená o zeď cítila jeho rty na svých. Nebyl to polibek... Bylo to strašně rychlé. Držel moje ruce a zíral mi vyděšeně do očí.
,,Asvelio, já... Zpanikařil jsem..." hlesl tiše a já na něj stále zírala se zděšením. Oči se mi zalily slzami a v krku se mi udělal nepříjemný knedlík.
,,O-okamžitě mě pu-pust..." zakoktala jsem, snažíc se nepropuknout v pláč. Trhavým pohybem se ode mě odtáhnul a semknul rty k sobě.
,,Vypadni od ní, Argo. Hned!" zaslechla jsem Irisin hlas on ihned opustil místnost, přičemž si nasadil kapuci. Sesunula jsem se na zem a Iris si přede mě klekla.
,,Jsi v pořádku? Asvel, co to mělo znamenat?" starala se. Viděla jsem, že mě chce obejmout, ale její respekt ke mně byl silnější.
,,On, on mě.. On, on," koktala jsem, ale Iris mě tichým zvukem utišila.
,,Nemysli na to. Neublížil ti a nemyslím si, že chtěl... A ani nechce," snažila se mě uklidnit a mně i přes to začaly slzy téct.
,,Ví, jaký mám problém... A udělá tohle," zajíkla jsem se, ale Iris mi věnovala vřelý úsměv.
,,Vidíš tady kolem nějaký led?"
,,Ne..." utřela jsem si slzy a rozhlédla se okolo sebe. Měla pravdu. Nikde nebyl ani jediný krystal.
,,Půjdu za nim," zvedla jsem se a nechala Iris za sebou. V hlavní hale jsem si všimla muže s kapucí, jenž ke mně stál zády. Byla jsem pevně rozhodnuta se mu omluvit.
,,Argo?" promluvila jsem tiše. Otočil se. Ale k mému překvapení se nejednalo o něj. Zakryla jsem si ústa dlaněmi a spadla na kolena.
,,Sestřičko..." usmál se, klekl si ke mně a sevřel v pevném objetí.
,,Jamesi..." vyloudila jsem ze sebe skrze vzlyky, které se ze mě linuly. Raven.
Velitel základny v Detroitu a můj bratr. Vlastně nikdo neví, že jím je. Konečně jsem cítila ten hřejivý pocit bezpečí, který jsem v jeho náruči měla.
,,Moc rád tě vidím... Chyběla jsi mi," odtáhl se ode mě a utřel mi slzy. Ani já se neubránila výrazu štěstí.
,,Tak to jsem netušil, že máte tak blízký vztah, že na tebe slečna velitelka dokáže sahat, Ravene," ozval se zase ten slizký hlas. Oba dva jsme k Paskarovi zvedli hlavu. Hned na to se vedle něj objevil další muž, který měl batoh hozený na jednom rameni. Začal v něm něco hledat a podíval se při tom na Paskara.
,,Strašně tady smrdí ego, nemyslíš?" řekl hlubokým hlasem a stříknul mu do tváře deodorant, který vytáhl z batohu. Paskar začal plivat a couvnul od něj. Zvedla jsem se na rozklepané nohy a nejistě si tmavovláska prohlédla.
,,Jsem Touru, velitel základny v Chicagu. Volný čas trávím tak, že bavím sám sebe," představil se a natáhl ke mně ruku. Raven zakroutil hlavou a muž tedy ruku stáhl zpět k sobě.
,,Asvelia," hlesla jsem a Touru se uchechtl.
Byl to jistě silný a ambiciózní muž, ale nebudu lhát...
Byl to trochu idiot.

KONDOŘIKde žijí příběhy. Začni objevovat