Draco Malfoy

39.

,,Co bude teď?" Zeptal se Draco. Já mu chtěla říct, že musíme s Harrym do lesa, ale nešlo to, protože vypadal až moc šťastně. Najednou ale Harry spadl. Chtěla jsem jít za ním a zkontrolovat ho, ale on stihl vstát a někam se rozběhl. Nepřemýšleli jsme nad tím a beželi za ním někam dolů.
Vešli jsme do nějakých dveří a hned jsme si všichni dali ruku přes pusu.
,,Pane profesore..."
Bratr si klekl k muži a podíval se mu na krk, měl tam samé krvavé rány. Byl to Snape, kterému začaly slzet oči. To je poprvé, co jsem ho viděla projevit nějaké emoce.
,,Vemte si je, prosím, vemte si je a podívejte se na ně v myslánce," ukázal na jeho tvář, po které mu stékalo už několik slz. Hermiona vytáhla lahvičku a podala ji Harrymu. On mu jí přiložil na obličej a slzy začaly stékat do ní.
,,Oba se na mě podívejte... máte oči po matce."
Podívali jsme se na sebe s bratrem. Draco mě chytil jednou rukou do objetí a já mu to vrátila.
,,Tak jo, jdeme."
Vyběhli jsme do Brumbálovy kanceláře a vytáhli myslánku. Ostatní na nás čekali venku. Harry tam nalil Snapeovi slzy, podíval se na mě a nervózně mě pohladil po rameni. Ponořili jsme tam hlavu.
První co jsme viděli byly dvě malé holky. Jedna uměla kouzlit a v ruce dokázala rozkvést květinu. Ta druhá to očividně neuměla a žárlila.

,,Pojď sem Lily! Řeknu to mámě, pojď sem!"
Najednou vylezl ze stromu malý kluk, samozřejmě jsem hned věděla kdo to je. Asi to bylo díky těm tmavým vlasům a oblečení.

,,Ne, nezabíjejte je!"
,,Co mi dáš na oplátku, Severusi?"
,,Cokoliv."

Dívali jsme se jak jde Snape k nám do domu, kde potkal našeho mrtvého tátu. Neměl žádnou reakci, ani jsem ji nečekala. Najednou ale přišel do pokoje, kde ležela na zemi naše máma a Harry byl v kolíbce. Ale kde jsem já? On ji chytil a začal brečet, i malý bratr brečel. Snape se ale najednou zastavil a podíval se za kolíbku. Bylo tam malé dítě. To jsem já? Chytil mě a podíval se mi do očí.
Přišel k sobě domů, mě tam nechal a odešel s bratrem, kterého dovezl k Dursleyovým. Proč mě tam nevzal taky?
Posunul se čas o hodně dlouhou dobu a já se Snapem jsme stáli před dveřma. To bylo o prázdninách než jsem nastoupila do Bradavic.

,,Obliviate."

Najednou Petunie otevřela dveře a zeptala se co tu dělám. Nic jsem neodpověděla. Takže... Snape mi vymazal vzpomínky sám na sebe?
Ona se sklonila a dívala se mi do očí.

,,Byla jsi venku?"
,,Ano."

Viděla jsem jak se s ní Snape domlouvá, aby mě taky pohlídala a aby předstírala, že to dělala celý život.

,,Brumbále, neřekl jsem vám jednu věc. Harry Potter má sestru, jmenuje se Ell."
,,Proč jsi mi to neřekl, Severusi?"
,,Chtěl jsem ochránit aspoň ji, kdyby Voldemort věděl že má Potter sestru, chtěl by ji zabít taky."
,,Severusi, přijde čas kdy musíš Harrymu něco říct."
,,Říct co?"
,,V tu noc, kdy Voldemort zabil Harryho rodiče, ta kletba se odrazila na samotného Harryho. On je ten viteál, který nikdy nechtěl vytvořit."
,,A co Ell? Ta byla hned za kolíbkou."
,,V tom případě je možné, že je taky viteál. Ale ne úplně stejný..."
,,Jak jako ne úplně stejný?"
,,Četl jsem o tom, že pokud najde někoho koho má opravdu ráda, má schopnost vidět co ten člověk právě dělá. Nevím jestli je to pravda, ale měli bychom to zjistit. Pokud ale byla opravdu za tou kolíbkou, obávám se že je taky viteál a nebo má jisté schopnosti, o kterých ani nemusíme vědět. Severusi, nevím jestli Ell Potterová musí zemřít, ale Harry určitě ano a musí to udělat sám Voldemort.
,,Takže až přijde čas, bude muset zemřít."
,,Ano... ano."
Najednou vše skončilo. Vytáhli jsme hlavy z myslánky a divně se na sebe podívali.
,,Ty... Harry... ty jsi to věděl. Věděl jsi že jsem tam nebyla od mala. Snape mi jen změnil vzpomínky. Znamená to, že mě chvíli vychovával? Bydlela jsem u něj?" Vyptávala jsem se. ,,Ano."
Sedla jsem si na schody protože se mi zamotala hlava.
,,Řekl mi ať to neříkám Ell, ani já sám nevím proč."
,,Musíme do toho lesa Harry. Musíme... musíme zemřít."
Dala jsem si hlavu do dlaní a začala brečet. On si sedl vedle mě a pomalu mě obejmul.
Po chvíli jsme vstali, ostatní čekali na schodech na chodbě. Draco si mě hned všiml a rozběhl se za mnou.
,,Tak co Ell, co se stalo? Proč pláčeš?"
Dal mi ruku na tvář, utřel mi slzy a já mu ji chytla. Nevydržela jsem to a rychle jsem ho objala kolem krku.
,,Omlouvám se, my... my musíme do toho lesa."
,,Ne, ne Ell. To ne. To nedovolím!"
,,Ell, Draco má pravdu, tohle nesmíte," řekla Hermiona.
,,To právě musíme," řekla jsem rozhodně.
,,Proč? co jste zjistili?"
Všechno jsme jim vysvětlili, Draco mě celou dobu držel v objetí zezadu a hladil mě.
,,Draco než půjdu, musím ti něco dát. Slib mi že si to přečteš, až budu..."
Rozbrečela jsem se a on taky. Ale nebrečela jsem protože bych se bála o sebe, ale o Draca.
,,Slibuju."
Přišli jsme do mého pokoje a já začla hrabat v různých poličkách. Našla jsem to, co jsem hledala.
,,Tady." ,,Co to je?" Zeptal se Draco a díval se, co držím v ruce.
,,Deník, který... je vlastně celý o tobě."
Zasmála jsem se i když jsem brečela.
,,Já  mám jeden taky, ale ztratil se. Taky je jen o tobě."
Šli jsme pomalu ven, kde na nás čekali i ostatní. Hermiona a Ron se loučili s Harrym a když mě viděli, rozběhli se ke mně a začali mě objímat.
,,Promiň že jsem ti neřekla pravdu Ell, mrzí mě že některé tvé vzpomínky se nestaly," řekla Hermiona.
,,To je v pořádku."
Obrátila jsem se k Dracovi a ti dva pochopili, že mají jít. Položila jsem mu ruku na tvář.
,,Prosím, hlavně si pamatuj že tě budu vždy milovat. Je úplně jedno co se stane, jestli budu mrtvá... nikdy se mě nezbavíš. Miluju tě víc než kohokoliv jiného Draco. Prosím hlavně neudělej žádnou blbost. Nikdy by mě nenapadlo že se zamiluju do toho otravného a namyšleného Draca Malfoye, který všechny šikanuje."
Draco se tomu zasmál i když brečel, přinutilo mě to se tomu taky usmát. ,,Poslouchej mě," pokračovala jsem. ,,Jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat. Děkuju ti za všechno. Za to že jsi tu pro mě byl, za to že ti na mě doopravdy záleželo, za to že jsi mě vždycky dokázal rozesmát..." ,,Ell..." přerušil mě, protože začal brečet ještě víc. ,,Přestaň Ell."
,,Vím že to nebylo vždycky jednoduché a radostné, ale na to jsem už zapomněla, protože jediné na co myslím, je všechno to krásné co jsme spolu zažili."
Dali jsme si dlouhou pusu a oba dva jsme u toho brečeli.
,,Popravdě... jak jsi mi mohla zrovna ty, sestra Harryho Pottera, pomoct snad se vším a změnit mi celý život? Jak se stalo, že jsi mě celého obrátila k lepšímu?"
Zase se rozbrečel. ,,Tohle si nezasloužíš. Abych řekl pravdu, líbila ses mi už když sis vedle mě poprvé sedla. Když jsem na tebe začal mluvit, čekal jsem že za mnou začneš všude chodit jako ostatní holky ze Zmijozelu, ale ty jsi byla úplný opak. Nenechala ses urazit, zesměšnit, a nelíbilo se ti když ti někdo řekl co máš dělat."
Podíval se do země a začal kroutit hlavou.
,,Buď statečný Draco. Žij. Ne pro mě, ale pro sebe."

Moc se omlouvam ze jsem dlouho nevydala cast. Jinak 19K!!! Nechapu to, dekuju moc, delate mi radost.