Draco Malfoy

8.

Malfoy byl hodně zaskočený, že se takhle někomu svěřil, ale měl pocit, že se nemohl ovládnout. Odpovídal jí na všechno, na co se zeptala, a k tomu se začal bavit i o spoustě dalších věcech. Vždycky když se jí povídal do očí, neměl vůbec pocit, že dělá něco špatného, ale ráno si to uvědomil. Je nebezpečné se někomu hodně svěřovat, obzvlášť když má Draco rodinu takovou, jakou má. Doufal, že Ell nic z toho nikomu neřekne a že si všechno nechá pro sebe, i ty nepodstatné věci.
Draco odjakživa nesnášel mluvit s lidma o jeho rodině nebo o jeho problémech, i když věděl, že to občas potřeboval. Nikdo ho ale nebral vážně. Crabbe a Goyle tady pro něj byli jen pro to, aby ho obskakovali, Pansy by všechno řekla jejím kamarádkám, nebo by ho ani neposlouchala, protože by se až moc věnovala jeho vzhledu. Blaise by mu skákal do řeči a nejspíš si z něj dělal srandu. S nikým jiným se nebavil. O ostatních si myslel jen ty nejšpatnější věci, které mohl.
Taky se bál toho, že by ho nikdo nebral vážně, a to asi hlavně kvůli jeho povaze. Jednou začal být ten hlučný a arogantní kluk, který si ze všeho a všech dělal srandu, a už to tak prostě být musí. Nikdo ho už nejspíš neuvidí jinak.

Dracův pohled
Dnes jsme měli s Hagridem hodinu s nějakou velkou slepicí. Všichni Harryho obdivovali když si ji pohladil, ale mně to přišlo divné. Nemohlo to být tak jednoduché a pokud jo, muselo to být přece nějak nahrané nebo domluvené, ne? Sice je to úžasný Harry Potter kterému se vždycky všechno povede, ale já to chtěl zkusit taky. Jenže jsem to asi dělat neměl. Chtěl jsem se předvést a udělat nějakou show pro pobavení, ale nedopadlo to moc dobře. Málem jsem přišel o ruku a mohl jsem umřít. Samozřejmě jsem to oznámil mému otci a ten už si to zařídil podle sebe. Slepice byla odsouzena k smrti.

V ten den jsme se šli s klukama dívat, chtěl jsem si to vyfotit. Nevím proč mi to přišlo tak vtipné, nikdy jsem nebyl ten typ co by pro někoho cítil nějakou lítost. Stáli jsme tam a najednou tam přiběhla mudlovská šmejdka, Potter a Weasley.
,,Podívejte kdo je tady," řekl Crabbe. ,,Ale, přišli jste se podívat na show?" Přivítal jsem je srdečně, ale Grangerová šla pořád blíž a blíž. ,,Ty hnusnej odpornej malej švábe!" Zakřičela, a namířila mi hůlku pod krk.
Zpanikařil jsem. Nevěděl jsem jak se mám v takové situaci zachovat. Musel jsem vypadat jak dement a přál jsem si, aby to už skončilo.
,,Hermiono nech toho! Nestojí za to," řekl Ronald když se snažil chovat jako hrdina. Ale byl jsem rád když to řekl, protože se šmejdka zklidnila.

,,To snad nemyslíš vážně!" Slyšel jsem najednou Ellin hlas. Vběhla tam a postavila se přede mě. Nikdy jsem nebyl šťastnější že někoho vidím. Ale samozřejmě jen proto, že se mě opravdu zastala.
,,Ell, kvůli němu ho zabijou!" Řekl Potter. Ell nic neřekla a hůlku Grangerové sklonila dolů. Potom se na ni jen divně podívala a odešla s těma dvěma jinam. Ell se ke mně otočila a já jsem se na chvíli zaskočil, když se ty její krasné oči podívaly na mě. Jen na mě.
,,Jsi v pohodě?" Zeptala se mě, a já měl pocit že na mně někomu konečně záleží. Ale já jí nakonec nedokázal odpovědět. Byl jsem tak rád že se zeptala, ale vzpamatoval jsem se.
,,Ne asi, vždyť se nic nestalo. Ale dík že se ptáš."
Nevím proč jsem to řekl. V hlavě to znělo líp, ale když jsem to vyslovil, znělo to fakt hnusně. No co se dá dělat.
,,Dobře, tak já půjdu," řekla nakonec. Na chvíli jsem si trošku připadal jako idiot. Sledoval jsem ji jak odchází.

Ellin pohled
Šla jsem zpátky do mého pokoje. Bylo mi jedno že mi Malfoy poděkoval vcelku hnusně. Takové věci neřeším. Musela jsem mu přece pomoct, ne? I když jsem Klofana měla vcelku ráda a vím, že by ho to trochu zabolelo. Měla jsem mu vůbec pomáhat? On tam ale stál celý vystrašený a najednou tak bezmocný. Trochu začal fňukat a připadalo mi to trošku vtipné. Usmála jsem se na cestě do naší společenské místnosti. Přemýšlela jsem a nedávala jsem pozor na to, co se děje okolo.
,,Ell!" Zakřičel Draco. Když jsem se otočila, viděla jsem jak stojí kousek dál. Co tu dělá? Myslela jsem že si chce s klukama užít to, jak zabíjí to krásné stvoření jako je Klofan.
,,Děje se něco?" Zeptala jsem se když jsem mu šla naproti. ,,Ne, vůbec ne," řekl udýchaně.
,,Draco ty jsi běžel?" Zeptala jsem se udiveně a pousmála jsem se. ,,Ne. Ne jen jsem se rozcvičoval," řekl a začal tam předvádět různé sportovní triky. Začala jsem se tomu smát.
,,Tak co teda potřebuješ?" Pobídla jsem ho. ,,Chtěl jsem se zeptat jestli se na chvíli nechceš projít. Třeba zase k jezeru."
Celkem mě to zaskočilo. Proč se mnou chce Draco Malfoy trávit čas? Napadlo mě že je to vážně jen kvůli tomu aby naštval mého bratra. Rozhodla jsem se že půjdu, ale budu opatrná.
,,Když na tom tak trváš, tak proč ne," řekla jsem a oba jsme se tomu zasmáli. Ani to nebylo vtipné ale aspoň byla dobrá nálada.
Přišli jsme spolu na stejné místo jako včera a sedli si. Začali jsme si povídat o dnešku, o Klofanovi, jak reagoval jeho otec a další věci.
,,Víš, já vlastně nechtěl aby ho odsoudili k smrti, ale otec na tom trval," řekl Malfoy a podíval se do země.
,,A řekl jsi mu že to nechceš?" Zeptala jsem se.
On se ma chvíli odmlčel. ,,To mě ani nenapadlo. Nemám odvahu na to odporovat svému otci."
,,Aha. To nevadí, ale je to škoda. Chápu že se bojíš," odpověděla jsem. Na to nic neodpověděl.
,,Půjdeme zpátky?" Zeptal se. ,,Můžeme."

Vrátili jsme se opět na společenskou místnost. Nevím proč, ale když jsme tam tak seděli, povídali si, a do toho praskalo dřevo z krbu, bylo to příjemné. Nebo, nevím jakým slovem to mám přesně popsat. Uklidňující? Prostě jsem se okolo něj začínala cítit bezpečněji, protože jsme se začali bavit a docela si i rozumnět. Nerada jsem to ale přiznávala, protože se známe jen chvíli, a naštvala bych Harryho.
Začala jsem být unavená. Byl přece jenom večer, a bydlet v Bradavicích vás celkem unaví. Lehla jsem si na opěrku na ruce a zavřela oči. Ani jsem si to neuvědomila.

Dracův pohled
Přestal jsem mluvit, protože bylo očividné že je unavená. Nenápadně jsem ji sledoval a čekal, co bude dělat. Proč neřekne že se jí chce spát? Klidně bych ji i odnesl na pokoj kdyby chtěla. Začala zavírat oči a lehla si. Nevěděl jsem co dělat, tak jsem se jenom zasmál protože vypadala roztomile.
Nevím co mě k tomu vedlo, ale přisunul jsem se k ní, chytnul ji za ramena a položil si ji do klína. Myslel jsem že vím co dělám, ale když na mě ležela, málem jsem zešílel. No, zas tak hrozné to nebylo, ale i tak.
Pomalu jsem zvedl svou pravou ruku a začal ji hladit po vlasech.
Vzpomněl jsem si na časy když jsem byl malý, a takhle mě uspávala matka nebo chůva. Taky se mi vybavila vzpomínka na písničku kterou mi občas matka pobrukovala, když jsem měl noční můru.
Začal jsem teda broukat tu píseň. Cítil jsem jak se Ell uvolnila a začala klidně oddychovat. Nečekal jsem to. Vydržel bych takhle do rána, ale slyšel jsem otevírání dveří od společenské místnosti. Rychle jsem vstal, vzal ji na ruce, a utíkal s ní k ní na pokoj. Položil jsem ji na postel, přikryl, a odešel.
Měl jsem štěstí že mě nikdo neviděl odcházet z jejího pokoje.

Omlouvám se za chyby, jinak doufám že vás to ještě baví <3