Rod Malfoyů

1 kapitola

Za hvězdičky a komentáře budu moc ráda.

__________________

1 kapitola

Vernon Dursley zavřel za Luciusem Malfoyem hlavní dveře a zavolal do domu.

„Petúnie, zbavíme se těch dvou." Jeho žena se vynořila z kuchyně a za ní nakukoval obtloustlý chlapec tak ve věku čtyř let.

„Vernone." Překvapeně vyjekla, když uviděla Luciuse, jako by jí něco připomínal.

„Dej mu ty dva spratky, já musím do práce." Žena s koňským obličejem se zatvářila, jako by měla sahat na něho hnusného. Přešla k přístěnku pod schody a odemkla několik zámků, co bylo na dvířkách a pokynula rukou dovnitř.

„Tady, ty zrůdy už tu nechci vidět, jestli je vrátíte, nechám je venku na ulici." Pronesla nevraživě a zašla zpět i se svým synem do kuchyně. Vernon Dursley stál u dveří a neobtěžoval se ani postoupit. Lucius Malfoy, tedy musel sám nahlédnout do přístěnku.

Jen co udělal dva kroky a byl před přístěnkem pod schody, uviděl dvoje smaragdové oči, i když obrys jen jednoho malého dítěte. V přístěnku byla tma.

„Půjdete se mnou. Slíbil jsem to vaší matce." Trochu odstoupil od přístěnku a prvně nakoukl vyděšený tříletý chlapec i na svůj věk moc malý. Za ruku držel schvějící se dívku, oba se chovaly, jako by je měl uhodit, nepodívali se na muže před sebou. Oba na sobě měli velmi staré a ošumělé věci.

„Vezměte si ty spratky a zmizte z mého domu, už je tu nechci ani vidět!" zaburácel Vernon a obě děti při jeho hlase vyděšeně nadskočily. Dívka se dokonce rozvzlykala. Její bratr jí víc stiskl ruku.

„Jsem Lucius, bratr vaší matky, slíbil jsem jí, že se o vás postarám, jak se jmenujete?" Klekl si před vyděšené děti.

„Harry a moje sestřička se jmenuje Casii." Promluvil potichu šeptem se skloněnou hlavou chlapec.

„Teď pojďte ke mně. Půjdeme domů." Harry si ho prohlížel, ale ani se o kousek nepohnul. „Nikdy už sem nepřijdete." Natáhl k nim ruku a chlapec se ji svou třesoucí ručkou dotkl.

„Ne." Zašeptala dívenka ustrašeně.

Jen se na ni otočil a mírně se usmál. Za ruku ji postrčil vedle sebe.

„Musíte se mě chytit, vezmu vás z tohoto strašného místa, ale zatím Harry podrž mi hůl." Chlapec pustil sestru a přistoupil o krok k bloňďákovi. „Drž ji pevně." Harry pevně uchopil hůl a doufal, že s ní vzápětí nedostane.

Muž vytrhl z hole menší hůlku a namířil na Dursleyeho. Mávl proti němu a pak mávl i směrem ke kuchyni.

Potom zastrčil hůlku zpět do hole a obrátil se na chlapce.

„Drž hůl pevně." Vzal obě děti do náručí a přemístil se do haly. Tam jak zjistil, chlapec vydýchával zelenou barvu a jeho sestra dokonce omdlela.

„Narciso!" Zavolal naléhavě. Jeho žena přišla i s jeho synem ze zimní zahrady. Držela ho za ruku.

„Rychle zavolej Gurtina. Zanesu je zatím do toho velkého hostinského pokoje v prvním patře vedle knihovny." Jen co to dořekl, vyběhl rychle schody a už mířil k určenému pokoji. Chlapec se vyděšeně rozhlížel. Snad si ani nevšiml, že jeho sestra je mimo.

Obě děti položil na manželskou postel.

„Zůstaň tu Harry." Podíval se na chlapce, který se chtěl už z postele zvedat. To ale už dveře se otevíraly a v nich stál léčitel Gurtin.