Rod Malfoyů

4 kapitola

4 kapitola

Uběhl týden, kdy Casandra s Narcisa se chystali na jejich výlet. Casandra se několikrát odvážila zeptat tedy, jestli by opravdu Harry nemohl jet s nimi. Cissa jí vždy v klidu vysvětlila, že to bude dámská jízda a že teta Filomena pozvala jen je dvě.

Casíí se to moc nezamlouvalo, ale to už na ni vyrukoval i Harry, že pojedou se strýcem do italských Alp, kde mají Malfoyovi chatu, ale jezdí tam jenom v zimně a budou se učit lyžovat. Jak Draco, tak i Harry a ona podstoupí něco podobného jen v Rakousku.

Casandra sice vypadala, že mu věří, moc nevěřila. Věděla, že se může stát cokoli a zase tolik nevěřila dospělým, i když to byly Malfoyovi, kteří se o ni starali, opravdu starali.

Nastala neděle odpoledne, kdy měla malá Casandra a Narcisa odcestovat speciálním přenášedlem do Rakouska za Filoménou. Casandra plakala, když se loučila s Harrym i Winky. Za tu dobu pro ni byla vším.

„Připravena Casií?" ozvala se za ní Narcisa, která se až přemáhala, aby konečně ty dvě od sebe odtrhla.

„Ano teto. Strýčku, neshledanou." Zašeptala, tak moc si přála, aby za ten týden to tu mohla znova vidět i s Harrym a ostatními. Zhluboka si povzdechla a chytila se staré šály, jak jí přikázala teta. Při tom ji ještě raději Narcisa chytila, přece jenom byla to dlouhá cesta a Casandra cestu přenášedlem podnikala poprvé.

Casií po nějaké době se přestala točit a přistála, ale její žaludek byl jiného názoru a sotva ji Narcisa pustila, začala zvracet. Bylo jí jedno, kdo ji vidí nebo kde je, když ucítila na tváři mokrou žínku, tak se podívala do smutných očích Filomény. Se strachem se trochu odsunula.

„Neboj se, nic se nestalo. Vítej v Rakousku." Usmála se Filoména. „Tvé tetě ta cesta taky moc neprospěla." Usmála se starší žena. „Co kdyby ses trochu napila." Podala jí sklenici čiré tekutiny. Casií až po vypití zjistila, že je to obyčejná voda.

„Ciso? Ty vypij toto." Podala malý flakonek její tetě, která seděla v křesle a mohla konkurovat stěně za ní.

„Děkuji," zašeptala, ale po vypití se cítila líp i její barva byla lepší.

„Tak co tak se jít ubytovat a potom zajdeme na kliniku a ukážu vám to tu." Usmála se Filoména. Byl to velký dům. Skoro tak veliký jako zámek Malfoyů. Jenže z tohoto dýchal život a rodina. Všude po chodbách byly obrazy různých výjevů ale skoro žádní předci. Ne tak jak to Casií viděla u tety a strýce po celých chodbách. Většina předků ji nemohla vystát.

Filomená je zavedla do dvou pokojů, které měli společnou koupelnu.

„Omlouvám se, ale u nás nemá každý pokoj samostatnou koupelnu." Mírně pokrčila rameny a ukázala Narcise broskvově vymalovaný pokoj s tmavým nábytkem a velkým francouzským oknem vedoucí na lodžii. Provedla je červenobílou koupelnou a stanuli ve fialovém pokoji se světlým nábytkem, který připadl Casií.

„Jak se ti to tu líbí?" zeptala se Filoména.

„Moc, je jiný, ale moc se mě líbí." Usmála se dívenka, která se prozatím Narcisy nepustila.

„Dobře, tak se ubytujte, Kuky." Objevila se před nimi skřítka. „Je vám ve všem k dispozici. Venku je sice docela už chladno, ale zase jen tak sníh nedojde. Jinak za hodinu je večeře. Kuky vás tam dovede. Je v přízemí." Po tomto se otočila a nechala všechny tři v Casiínem prozatímním pokoji.

„Slečno, paní, smím dostat vaše zavazadla a vybalit?" oslovila je skřítka s mírnou úklonou.

„Jistě." Podala ji Narcisa zmenšené zavazadla.