Bez tebe bych nebyla nic...

21

Pohled Amber:

Když mi řekla, ať si vezmu plavky byla jsem trochu zmatená, ale udělala jsem co řekla a už jsme někam šly tmavým lesem.. Trochu jsem se bála. No možná trochu víc, protože se bojím tmy už odjakživa.

Kate to vycítila a stiskla mi ruku.
Jen jsem se usmála a snažila se ignorovat ten známý roj motýlů v břiše. Vždy když se jen usměje, cítím jak si tam poletují.

Jen já, ona a šum lesů jsme kráčely na ono místo..

Pohled Kate:

"Tak a teď ti zavážu oči.." přešla jsem s šátkem za ní a ona se na mě nedůvěřivě podívala

"Věříš mi?" zašeptala jsem ji do ucha, viděla jsem jak přivřela oči a jen zakývala hlavou na souhlas.

"Dobře pojď za mnou.." vedla jsem ji přes kořeny stromů a kráčely jsme mechem k jezírku.

"Tak a jsme tady.." rozvázala jsem ji oči a viděla jak byla příjemně překvapená.
"Wow to je nádhera Kate.." neměla slov a potom za mnou přišla a obejmula mě. A zase ti známí motýlci..

"Víš už strašně dlouho ti chci říct co k tobě cítím.." podívala jsem se na ni a rozklepaným hlasem jsem spustila.
"Když jsem tě v tom obchodě poznala, mohla jsem na tobě oči nechat. Byla jsi tak kouzelná, tak jiná a já se hned zamilovala.. Ano slyšíš správně, byla a jsi moje láska na první pohled. Jsi tak úžasná osoba Am, tak odvážná, statečná a já tě... miluju." koukla jsem se na ni s uslzenýma očima a viděla jak se ji též lesknou.
"Kate.. já.." nevěděla co říct, viděla jsem to.
"Nic neříkej, nemusíš až bude správná doba." usmála jsem se na ni a začala se vyslékat do plavek.

Pohled Amber:

Sakra, sakra, sakra, sakra.
Proč jsem sakra nic neřekla? Ty si tak hloupá Amber..

Začala se vyslékat a já spatřila její dokonalou postavu. Svázala si vlasy do drdolu a já spatřila její tetování. Strom života, který měla na krku.
Přejela jsem po něm prsty a zkoumala jsem každou větvičku.

"Spojení s rodinou.. proto ho mám. Každý máme někde kořeny, bez kterých bychom tady nebyli. Nikdo z nás a vážím si toho, že zrovna já tady mám možnost být." pootočila se, usmála se a pomalu vlézala do vody.. "A taky vím, že strom si vždycky najde způsob jak dále růst, jak vzkvétat a zase umírat.." sedla si na kořen stromu v jezírku. Jen jsem se usmála a pomalu si sundávala triko a kalhoty.

Vlezla jsem k ní do vody a zaposlouchala se do přírody. Bylo to příjemné, slyšet jak si ptáčkové štěbetají, cítit příjemný vánek a být v společnosti ženy, kterou miluji.

"Kate taky tě miluju a taky vím, že jsi byla moje láska na první pohled, bez tebe bych nebyla nic.." pootočila jsem se a viděla jsem jak spokojeně leží, zaposlouchaná do okolní přírody s úsměvem na rtech z kterých se mi dostalo odpovědi..

"Já vím Am, já vím.." a dále se usmívala.

JUCHUU MAME TADY KONEC MEHO DLOUHO ROZEPSANEHO PRIBEHU!!
Snad se vam libil a dekuju ze tady aspon nekdo zustal az do konce<3