"Ježiši moc se omlouvám" omluvila jsem se nějaké holce, když jsem na ni omylem vysypala mouku. Podívala jsem se jí do očí a už jsem věděla, že ta musí být moje.
" Vítejte v Portlandu" projíždíme kolem cedule oznamující že už se blížíme k našemu "domovu"... Přijeli jsme k menší, bílé bytovce, která vypadala fakt luxusně. Jen jsem se otočila na mamku, která vypadala jak leklá ryba... jakoby nevěděla co objednává. Zakroutím nad tím hlavou a otevírám dveře auta. Před bytovkou čekal nějaký chlap, asi aby nám předal klíče. Šli jsme přímo k němu. " Dobrý den paní Clarková, mám vám předat klíčky od vašeho nového bytečku. " zasmál se trochu a už mamce předával klíčky. " Jinak jsem pan Cooper" usmál se na mámu, ale nějak jinak, než by měl... No co nebudu to řešit máma potřebuje taky chlapa. Vzala sem mámě klíče a už jsem si to štrádovala do 1. Patra. Ještě tam spolu chvíli něco řešili a pak za námi přišla. Přede mnou se objevily velké, bíle dveře. Pomalu jsem zasunula klíček do zámku a jediný pohyb rukou mi stačil na to, abych spatřila ten luxus. Všude to bylo moderně zařízené.Vešli jsme dovnitř a všichni s otevřenou pusou sledovali tu nádheru. " Tak to je teda něco" vydechl Chris. Šla jsem si projít celý náš byt. Byl fakt dost velký a hlavně nádherný. Přišla jsem před menší, útulný pokoj s dvoulůžkovou postelí plnou polštářů.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
