Ranní tulení

25 8 12
                                    

Trpaslíci nemají slitování a i když dva z nich ovládají hodiny, jsou schopní vstát ještě za tmy a vzbudit všechny ostatní. A tak jsem opět strávila hodinu tulením nejmladšího potomka, abych mohla aspoň ležet se zavřenýma očima a spánek předstírat.
Když už jí to přestalo bavit, otevřela dokořán papulku, vycenila zuby a ledově klidným hlasem nám oznámila: ,,měli byste utíkat."

Asi jsme měli poslechnout. Nastala tyranie jiného kalibru, malé ručky, lokty a nožky úplně všude. Ohradila jsem se, když jsem do žeber dostala kopanec kolínkem.
,,Neee," zapištělo mi to zlolajné stvoření do ucha, ,,to bylo patičkou."
Škoda, že už se nevejde do zavinovačky.

Život s trpaslíkyWhere stories live. Discover now