Život s trpaslíky

Hodně dlouhá noc

...nikdo z nás nejde spát," no i tak by se to dalo vyjádřit, i když do zpěvu mi moc nebylo.

Příroda asi občas ví, proč mě nenechá usnout, i když mi padá brada i víčka, jakoby napjatě čekala, až se ozve obávané: ,,Mami, mě bolí břicho."

Doběhla jsem včas, abych se nejstarší trpaslice zeptala, jestli se jí nechce zvracet a zda by se nemohla otočit nad mísu, na které zrovna seděla.

Zvracet se chtělo a otočit se nemohla.

Párty mohla začít.
*
Odpoledne s děsivým pláčem přiběhla naše nejmenší, ,,mám v nose voňavku!"

Můj unavený mozek si představil opravdu ty nejhorší scénáře, neurčitou chemikálií v nose počínaje, návštěvou ORL a telefonátem s toxikologickým informačním střediskem konče.

,,Co sis tam dala?"

,,Tu voňavku," ukázala ven, kde si před chvilkou utrhla lístek meduňky.

Očichávání voňavé bylinky vzala opravdu důkladně.