Už je venku?

50 16 12
                                    

Příroda je moudrá, nakládá na nás svá břímě s černým humorem sobě vlastním, ale hezky postupně, asi abychom trpaslíka nezavrhli hned po narození. Člověk si přivykne řešit kalamity se všemi tělními výměšky a tekutinami, včetně krve a mléčné šavle v pracovním noťasu.

Jiná liga přichází s výměnou zubů. Viklání, kousání do kůrky, pro pozorovatele samé nefungující chuťovky. A tak trpaslík číslo jedna běhá po domě a řve: ,,Už je venku?" se zubem téměř vodorovně vystrčeným mezi rty, pronásledovaný pišišvorem svírajícím dětské kleště s upřímností nabízejícím, že zoubek vytrhne jako "šubaš".

Při představě, že mě toto čeká ještě padesát sedmkrát, mě jímá nevolnost.

Život s trpaslíkyKde žijí příběhy. Začni objevovat