Osud s draky

10. Bouřkostlivci ve skříni

Ahoj a dobré ráno! Jsem tu opět s další kapitolou, která je výjimečná tím, že se tu konečně objevují originální postavy mých přátel! Jedna postava tu bude konečně osobně, dvě budou zmíněny, jedna byla zmíněna už dříve, ale zapomněla jsem na ni upozornit, a jedna bude zmíněna nově. Tak jdeme na to!

***

Jak jsem slíbila, neodešli jsme, dokud jsme nezneškodnili všechny pasti, které jsme našli. V pár, ale jen výjimečně, jsme našli zipáky, kterých se ukázalo, že je ostrov plný. Naštěstí stejně jako zákeřník byli nezranění. Většinu pastí stačilo jen odstřelit lávou, a ona střelba je nejen naprázdno sklapla, ale usedlý žár je zkroutil až k nepoužitelnosti. To byl taky účel.

Jakmile bylo hotovo, zbylo nám pár hodin vyčerpaného spánku, jež chránila hradba stovky malých, přesladkých hltavců.

Ráno jsme i přes komplikaci s pastmi jeli podle plánu, a tak, než jsem se nadála, po dalších asi třech hodinách jsem opět stála na tržišti, tentokrát však mnohem víc severněji zaměřené než to první. Kolem mě se míhali lidé s klasickými rohatými vikinskými přilbami a ohromnými plnovousy. Upřímně to s sebou přinášelo jistý odér, ale ten jsem nijak zvlášť nevnímala, když jsem stála u stánku s knihami. Bylo jich tolik! O severské flóře a fauně, o historii a dokonce... NOVÝ KAPESNÍ LEXIKON DRAKŮ OD DĚSOVKY OBLUDNÉ!!! TEN JSEM MUSELA MÍT!!!

Ale počkat. Penězi jsem musela šetřit. Měla jsem je jen na nezbytnosti. Ale tenhle lexikon prý obsahoval nově objevené hybridy i nové informace k již známým drakům. To by se mohlo hodit. Třeba je tam něco i o hrobohrabech! Jen nakouknu trochu dovnitř, abych se ujistila.

"Ne!" okřikla mě obchodnice. "Tohle je obchod, žádná knihovna. Kup, nebo vrať."

"A za kolik?" zeptala jsem se, tak hned řekla: "Tři stříbrné."

V měšci jsem měla posledních osm zlatých a tři stříbrné. To nebylo moc. Musela jsem opatrně. S penězi jsem to nikdy neuměla. Ne že bych utrácela jak divá, spíš v tom, že jsem nedokázala poznat, zda je to za danou věc hodně nebo ne, takže i občas naletím. Ale za knihu vydanou na Novém Blpu mi to přišlo dobré a nové dračí informace budou jistě tady v souostroví ceněné... Můj výtisk byl hodně starý, tak jsem ji nakonec koupila a odešla.

Páni, nevěřila jsem tomu. Mám nový lexikon.... Ale nebyla to zbytečná koupě, když mám ten starý? Ten mi mohl stačit... To mi bylo podobné. Já radši pro jistotu a přitom je to jen ztráta. Tak se aspoň podívám, zda je tam ten hrobohrab.

Už jsem listovala kamennou třídu, ale pochopitelně jsem přitom do někoho vrazila. Automaticky jsem se chtěla omluvit, že za to můžu já, ale ta osoba hned byla pryč. Ale že jsem na ni koukala. Byla dost vysoká, se svižným krokem, na zádech palici vyřezanou do tvaru eruptodona a na hlavě měla černou kapuci s Bezzubkovýma ušima! To bylo roztomilé! Tu bych taky chtěla. Něco ve mně ji chtělo dohonit a zeptat se jí, odkud ji má, ale najednou, úplně zničehonic mě zaskočil zvuk letícího řetězu. To byl železný bič! Alfdis mě našla?!

Ne. Ukázalo se, že to jen někdo u stánku s všemožnými zbraněmi zkouší zbraň podobnou té Alfdisině. Počkat! Vždyť to byl přímo obchodník s nimi! Předváděl ji jednomu zákazníkovi. A velmi ukázkově. Dělal s ní hezkou sestavu. Řekla ta, na kterou tahle zbraň ještě včera útočila.

Nehledě na krásu zákazník jistě barbarského původu jen ohrnul nos a řekl: "Vždyť je to jak hloupý taneček. Tímhle bych neusekl hlavu ani mouše. Pf." Odešel. A obchodník tam zůstal nepochopen a bez zisku. Mně jeho taktika však učarovala. Nejen po bojové a jakési umělecké stránce, ale i kvůli kusu vlajky, co jsem stále měla v kapse. Řetězový, tedy železný bič, uvědomila jsem si, že jsem tomu říkala špatně, přeci jen nebyl na severu typickou zbraní. Třeba ví něco o té Nemilosrdné a jejím bratrovi.