Forever |FF - Harry Styles|

Kapitola 31- dvě slova

,, Harry já... nevím jak začít" nervózně přešlapuju na místě. ,, ježiši zase se nemůžu tak dlouho ulejt" znuděně protočí oči. Myslel to však vážně.

,, Tak fajn" oblíznu si suché popraskané rty, Harry mě zaujmutě pozoruje.,, chci ti říct, že to, co se mezi námi děje... už se nesmí dít. Tohle, co ti teď řeknu myslím opravdu vážně." kývne na souhlas, a proto pokračuju dál.

,, Když jsme se poprvé poznali, líbil ses mi Harry, hodně ses mi líbil. Nechtěla jsem si přiznat, že jsem se do tebe zamilovala, ale postupem času mě svědomí dohonilo. Nikdy bych si ani na vteřinu nepomyslela, že jsi měl pravdu, když jsi mi říkal, že to, co mi děláš, myslím tím ty věci, víš které..." Dělá, že o ničem netuší, ale vím, že ví to, co myslím,, měl jsi pravdu v tom, že se mi to bude líbit, ale dlouhou dobu jsem si to zakazovala, vlastně i teď si to zakazuju, ale nemám na výběr. To co k tobě cítím Harry ti nedokážu vysvětlit. Na jednu stranu tě miluju na tu druhou tě zase z celého srdce nesnáším za to, že ses mi připletl do života a zamotal mi hlavu. Jak mi neustáleš dokola opakuješ hanlivá slova, perverzní výmysly, urážky, rozkazy... líbí se mi to. Vím, že by nemělo, ale líbí. Je to sice jen hra pro tvoje potěšení, ale bohužel se mi začala zamlouvat." hledím Harrymu do očí. Chci, aby na to řekl cokoliv, hlavně aby nemlčel. Bohužel ten nahoře mé přání nevyslyšel, a proto jsem musela pokračovat dál. ,, už jednou jsi mi řekl, že ke mně nic necítíš a nikdy nebudeš... nechci si dělat falešné naděje, že by se to mohlo změnit." Těmito slovy ukončím svůj proslov. ,, Am, já..." Harry je zřejmě taky rozhozený. ,, už musím jít" rychle zamíří ke dveřím. ,, miluju tě" tiše zašeptám. Zarazí se a pomalu se otočí.

Harry

Její slova mě dostala, i když nechci, aby to tak bylo. Nechci si připustit, že ji miluju, i když ona se mi otevřela. Nemůžu jí to říct. Myslel jsem, že ke mně necítí nic víc, než vztah mezi dominantem a podřízenou, ale zřejmě jsem se spletl. Cítí ke mně toho o mnohem mnohem víc. Bohužel jsem sobec a debil, a proto ji to nepřiznám. Nepřiznám ji, že k ní citím podobné věci jako ona ke mně. Bude si myslet, že jsme normální pár, který bude chodit na večeře, bude hrát hry, mazlit se a objímat se... chodit na různé společenské akce jako pár a dávat všem najevo jak se milujeme. Takovej prostě nejsem, nedokážu být někomu ve vztahu věrnej, hlavně když jde o Amelii, která ještě nikdy s nikým žádný vztah neměla. Bude odemně očekávat věci jako od správného mlujícího kluka, na což nejsem připravený a s největší pravděpodobností ani nikdy nebudu.

,,ale já tebe ne" nakonec řeknu. Slyším její tichý vzlyk. Musím se vypařit, než se rozbrečí. Zmizel jsem za dveřmi a zamířil k naštvané plavčici, kterou jsem přemluvil, aby to za mě chvíli vzala, i když měla už dávno končit. Z nenávistným pohledem mi vrazila píštalku červené barvy do ruky a odkráčela do šaten pro plavčice. Po cestě do převlíkarny kroutila zadkem, a proto se na ni otáčelo mnoho zvědachých chlapských hlav. Posadil jsem se na sedátko a dál znuděně pozoroval lidi, kteří si užívali vodní radovánky. Po celou dobu jsem však musel myslet na dvě slova, které mi Amelie řekla. Miluju tě

Amelia

Harry odešel, nechal mě tam stát. Rozplakala jsem se. Vyběhla jsem z šatny a přes recepci zamířila k hlavním východovým dveřím. Recepční si mě ustaraně a zároveň překvapeně prohlížela. Hlavu jsem otáčela na druhou stranu od ní a nebo jsem se jednoduše dívala do země. Nemám ráda, když mě někdo vidí brečet.

Dostala jsem se ven a nadechla se čerstvého listopadového vzduchu. Venku bylo šero, slunce už skoro celé zapadlo. Vytáhla jsem si z kapsy kapesník a vysmrkala se. Uvolnil se mi tak ucpaný bolavý nos a já mohla pořádně dýchat. I když mi to bylo neskutečně moc trapné, zamířila jsem opět za Louisem. Nevěděla jsem, kdy Harry končí v práci, že já blbec jsem se nepodívala na velkou ceduli před vstupem, na které stály otvírací a zavírací hodiny. Můžu jen doufat, že je bazén otevřen dlouho do noci.