Forever |FF - Harry Styles|

Kapitola Patnáctá - Silnější Vždy Vítězí

Přibližoval se rychleji a rychleji. K vůli malému prostorů jsem už nemohla couvat dál a tak jsem jen pozorovala jeho vražedný výraz.,, přestaň odemně neustále odstupovat "natlačí se na mě. Svou pánví pohne proti té mé, což způsobí to, že si mě opře o zeď. Oči má zakalené a obočí zamračené. Jde z něj opravdu veliký strach.

,, vím, že se ti to líbilo Am" zašeptá mi do ucha a skousne mi ušní lalůček.,, co? To si fakt myslíš? Jak tě to napadlo? Co to je za logiku! " zařvu mu do tváře. Jakoby v něm zmizelo všechno světlo a zůstala temnota. Ta černá temnota bez ničeho jiného. Bez lásky, bez štěstí, bez citu...

,, vím, že se ti to líbilo, tak už se s tím smiř a staň se dobrovolně mou podřízenou" přisaje se mi na krk. Prudce se nadechnu a on se uchechtne.,, když vidím, co s tebou má přítomnost dělá, dovádí mě to k šílenství a probouzí to ve mě ještě většího dominanta než bys řekla, Am"  chci se mu dostat ze sevření, avšak přes mohutné tělo nemám ani tu nejmenší šanci.,, víš, že mi neutečeš... Tentokrát si tě pohlídám lépe " začne tvořit vlhkou cestičku k mé řezané čelisti.,, ani nevíš, kolik toho se mnou můžeš zažít... Věř mi, že toho nebude málo a určitě nebudeš litovat" vyjde ze mě maly stén. Cestičku prodlouží až k mým rtům, kde se zastaví a na moment se odtáhne. Zmateně ho celého skenuju.,, vidíš? Nebráníš se.. sama chceš, abych tě líbal " oblízne si rty. Byl tak neodolatelný a tak... Svůdný. Nesoustředila jsem se na nic jiného než na jeho rty, které se začaly viditelně přibližovat. V ten moment, kdy jsem to nejméně čekala je spojil s mými a já ho nedobrovolně obdarovala tichým sténem. Svým tělem zatlačil víc na to moje a tak měl nademnou veškerou kontrolu. Sjel mi k zadku, kde silně zmáčkl. Nemohla jsem se udržet a opět ze mě vyšel o něco hlasitější stén. Ruky mi vystřelily do jeho kudrnatých vlasů, kde jsem se prsty zachytila. Spokojeně zavrněl a chytl mě pod zadkem. Bez jakékoliv mé pomoci si mě vyzvedl a rozkročil mi nohy, mezi které se natěsno postavil. Opřel mě zády o zeď, aby jsme v této pozici vydrželi co nejdéle. Jazykem mi obkroužil suché patro a já se neubránila dalšímu sténu. Pak jsem uslyšela hlasité zabouchaní na dveře.

Cuklo to ve mě stejně jako v Harrym. Okamžitě jsme se od sebe odtáhli.,, Kurva " zakleje. Vyděšeně pozoruji, co má v úmyslu.,, nechci mít nějakej další problém, takže lezeme oknem." poručí a vydá se k malému okénku.,, zbláznil ses? " vyjedu po něm. Na to však nijak nezareaguje a otevře malé okénko.,, lez první" poručí.,, co? Ne! V žádném případě" nehodlám lézt malinkým okénkem, ve kterém se můžu klidně zaseknout.,, doprdele, tohle si vyřídíme později" rozběhne se ke mě a chytne mě kolem pasu.,, co to děláš " vyděšeně pozoruji každý jeho zbrklý pohyb. Zvedl mě víš k oknu a já pochopila, že to myslí opravdu vážně.,, lez sakra" začne mě do okna násilím strkat. Když mi dojde, že nemám jiný nápad, jak z místnosti uniknout, začnu spolupracovat a vylezu malým okénkem ven. Harry to po mě zopakuje, avšak o něco rychleji.  okénko zavře a vrhne se na mě. I když jsme byli na ulici plné lidí, vrhl se mi na rty s takovou vervou, že jsem málem upadla. Pak jsem si však uvědomila, co to dělám a svědomí mě od něj odtáhlo. Když to nejméně čekal, vyvlékla jsem se ze sevření a co nejrychleji se rozeběhla od něj. Samozřejmě udělal, co jsem čekala. Zrychlila jsem na tempu. Bohužel musí každého napadnout, kdo byl rychlejší. Popadl mě za zápěstí a otočil si mě silou k sobě.,, pusť mě!" zařvu. Stisk ale naopak zesílí.,, nech mě!" kolenem mu vrazím do rozkroku, což ho konečně dožene k tomu mě pustit. Opět se rychle vydám na cestu. Začala jsem kličkovat mezi ulicemi a přes různé zkratky jsem se snažila dostat co nejrychleji domů. Když už jsem si byla jistá, že se mi povedlo mu opět utéct, krok jsem mírně zpomalila.  Nemohla jsem pochopit, co si to teď právě dovolil...co jsem mu já dovolila.

,, jak se opovažuješ se takhle chovat k mému kamarádovi? Bolest, kterou jsi mi způsobila se mu nelíbila a měla bys to okamžitě napravit nebo se bude tvůj Miláček zlobit. " zahřmí předemnou známý hluboký hlas. Prudce se zastavím a pohlédnu na dotyčného. Jednu ruku má podél těla a druhou má položenou na svém rozkroku. Oči mi tam na zlomek sekundy sjedou, ale pak s ním okamžitě vyhledám oční kontakt. Naprosto zmateně tam stojím.,, o čem to mluvíš? " dám si ruce v bok. Nebudu se ho bát. Jeho ne. Dvěma kroky se objeví u mě.,, víš, jak to bolelo? Za to tě budu muset potrestat Am" zkousne si spodní ret. Pořád jsem však nepochopila o kom to mluví.,, o kom to... ",, o něm." chytne mou ruku a položí si ji mezi nohy. Hned s ní trhnu.,, úchyle! " prsknu mu do obličeje.,, děláš, jako by se ti to nelíbilo!" objeví se mu v obličeji posměšný úšklebek.,, co si to o mě myslíš? Mylíš se Harry! Nech mě napokoji a už se ke mně nikdy nepřibližuj! Nechci s tebou nikdy nic mít " tohle byla poslední slova, při kterých jsem se vydala znovu na útěk. Tentokrát však za mnou neběžel. Naopak mě pozoroval, jak se ztrácím v dáli.