~9~

1.1K 81 0
                                    

Ráno se Louis vzbudil celý rozlamaný.
Upravil se, vyšel z pokoje a zamířil do jídelního sálu.

Otevřel dveře, čekal zástupy sluhů a teď už bývalého císaře v čele stolu.

Ale uviděl jen naštvaně a zároveň sklamaně vypadajícího Harryho.
,, Podvedl jsi mě včera? " zeptal se podivně klidným hlasem a podíval se tvrdě na Louise.

,, Cože?" Nechápal Louis.

,, Už nějaký ten večer chodíš pryč. Pár sluhů tě vidělo. Tak kde jsi byl?! " zakřičel dlouhovlasý.

,, Jen venku." odpověděl.

Nechtěl mu tady vylévat srdce o tom, že tady není šťastný a navíc bůh ví co by udělal kdyby se o Zaynovi dozvěděl.

Samozřejmě spolu nic neměli, ale natvrdlému Haroldovi to vysvětlovat vážně nechce.

,, Proč? " zeptal se znova Harry.
,, Proč co?" znova nechápal Louis.
,, Proč odcházíš!? " Harry vstal tak rychle, že málem spadla židle, na které seděl.

Louis to vzdal, prostě mu to řekne, nejspíš ne celé, ale musí se ho zbavit. Tato konverzace mu není příjemná.

,, J-á cítím se tady jako v pasti." sklonil Louis hlavu.

,, A včera si odešel proč? Proč se tady cítíš jako v pasti? Můžež chodit po paláci, jak chceš. " zavrčel Harry.

,, Já to nechtěl. Nebyl jsem připravený." vysvětlil Louis a sklonil hlavu.

,, Ty jsi ještě panic? "zeptal se s nechapavou tváří Harry.

Louis se začal stydět. Ano má už 21 a pořád panic je.

Zabolelo ho to ,jakým tónem to Harry řekl. To si myslel, že se nabízel každému na každém rohu?

Začali ho v očích pálit slzy, tak se rozešel ke dveřím, aby odešel.
Pohnout s klikou mu nedovolila větší ruka na té jeho malé.

,, Měl si mi to říct. Není se za co stydět.
Abych pravdu řekl tak mě to i potěšilo. " Usmál se, ale Louis se zamračil a koukl do jeho očí , které se tvářili jemně a mile.

,, To sis myslel, že jsem chrápal s každým koho jsem znal nebo potkal? A máš z toho radost, protože budeš první co do mě zajede?" řekl sklesle Louis.

Na to se už Harry  chvíli koukl do země a pak zpátky do Louisových očí.
,, Já nevím asi ano. "
Pokrčil rameny.

To bolelo, hodně. To, že tady mají pozlacené i záchody neznamená, že oni jsou zvířata.

Setřásl Harryho ruku, otevřel dveře a rychlí krokem se slzami v očích se  zamkl ve svojí ložnici.

Za chvíli mu Harry klepal na dveře.

,, Lou já to tak nemyslel." omlouval se mu.

,, A co sis myslel, že všichni na Severu jsou nechutná a zvrácená zvířata!?" zakřičel Louis a na to Harry už nic neřekl.

,, Promiň. Můžeme si promluvit, jak přijedu. Musím vyřídit pár mírových smlouv. Měj se zatím dobře. " řekl a odešel.

Louis to nechápal. Proč si to myslel, ani ho neznal a už ho odsuzoval.

Odemčel až na večeři a to na Niallovo naléhání.

Louis

,, Co se stalo?" zeptal se Niall.
,, Nic jen si náš velevážený pan císař myslel, že se nabízím každému koho potkám " vysvětlil jsem smutně.

,, Až tě pozná tak to bude jiné. " Usmál se a položil mi ruku na záda.

Nevěřil jsem tomu.

Harry je sice krásný a někdy na mě i nekřičel a byl hodný, ale to neznamená, že takový bude pořád.
Chtěl bych ho poznat i v jiném, dobrém světle, pokud nějaké má.

Teď mi jen zbývalo počkat až přijede domů.

𝐋𝐨𝐯𝐞𝐥𝐲 ᵐ-ᵖʳᵉᵍ ✓Where stories live. Discover now