𝐋𝐨𝐯𝐞𝐥𝐲 ᵐ-ᵖʳᵉᵍ ✓

~37~

,, Omlouvám se. " vykoktal jsem ze sebe po nějaké chvíli, kdy jsem se uklidnil.

,, To je v pořádku, jsi velice silný, že jsi to dokázal." začal stírat mé slzy.
,, Miluji tě. Miluji tě. Miluji tě." Šeptal mi do ucha, mezitím co mi znova začali stékat slzy.
Nemyslím si, že jsem něco z toho co Harry řekl, ale neprotestoval jsem.

,, Neudělali ti naši stráže nic? " začal mě hladit po zádech.

,, Naši stráže ne. " Zašeptal jsem.

,, Myslel jsem, že jsi mrtvý. " odtáhl se, tak aby mi viděl do očí.
Koukal do nic tak hluboko, že jsem se v jeho zelených začínal topit.

Z mého topení mě vyrušil dotyk na tváři, Harryho dotyk.
Byl tak jemný a žádaný, dlouho jsem necítil ani kousek nějakého citu, zavřel jsem oči a do dotyku se úplně položil.

Z jemného pohlazení prstů se vyklubalo to, že si mou tvar vzal do celé dlaně, než spojil naše čela.

,, Už mne prosím neopouštěj. " řekl jsem do jeho rtů.
,, Už nikdy." řekl před malou dětskou pusou.

Po nějaké době, kdy se Harry snažil zjistit co se dělo jsme šli ulehnout.
Moc věcí jsem mu neřekl, nevím jestli mu to vůbec někdy řeknu, nebo jsem teď na to neměl, jelikož je to moc čerstvé.

Ale když si to nějak uvědomil, ptát se přestal.

Jako princeznu mě uložil a hned si lehl vedle mě, po tom co nás svlékl do pohodlného oblečení.

,, Můžu se tě dotknout? " zeptal se když vedle mě chvíli koprně ležel.
,, Pokud se mě nechceš dotýkat nemusíš." Zašeptal jsem zraněně, otočil se zády k němu a více se zachumlal do sebe.

,, Chci se tě dotýkat Lou, ale nevím jestli, jestli by můj dotek nevadil tobě. " cítil jsem pohlazení ve vlasech.

,, Mám rád tvé dotyky. " uvolnil jsem se. ,, Jen pomalu a jemně prosím. "
Pak jsem cítil, jak mě zezadu objalo tělo.

Jak jsem mu řekl.

Jemně a pomalu.

Začali mi po tvářích znova stékat slzy.
Pořád se nějak nedokážu přinutit věřit tomu, že se zítra probudím vedle Harryho a ne sám ve studené a špinavé posteli.

,, Vyhraji válku, pro tebe, pro Nialla i pro našeho syna. " slyšel jsem než Jsem propadl do říše snů.

Ráno mě probudily hlasy, když jsem otevřel oči, viděl jsem Harryho, jak je polovinou těla ven ze stanu a s někým hovoří.

Po chvíli se vrátil. Úsměv se mu rozlil po tváři když mě uviděl a sedl si vedle mě.

,, Pojedeš domů Lou. " dal mi do vlasů polibek.
,, Domů?" zamračil jsem se.
,, Kde budeš ty? "

,, Tady, musím vyhrát válku a nemůžu je tady nechat. Pojedeš na náš zámek, zůstaneš tam a já pak přijedu, přijedu i s výhrou. Udělej to pro mě, prosím Lou. Chci, aby jsi byl v bezpečí. Za nedlouho přijedu za tebou. "

Na jeho naléhání jsem kývl.

A z jeho za nedlouho se vyklubaly tři roky.