Winter Holiday | Niall Horan ♡ ✔

First

Olivia

Takže asi se nějak zkráceně představím. Jmenuji se Oliva Smith a je mi čerstvě osmnáct. Mám staršího bratra Jadena, tomu je dvacet jedna. Pocházíme z New Yorku, kde i momentálně žijeme. Máme oba modré oči a momentálně vlasy přebarvené na špinavou blond, jiank jsme oba bruneti.
Od mala jsem závodně jezdila na snowboardu a hory byly můj druhý domov. Minulý rok jsem však na mistrovství světa měla opravdu hrozné zranění a málem jsem nepřežila. V tu dobu ode mě a od bráchy rodiče odešli a nechali nás samotné. Brácha mi z toho pomohl se dostat, jak ze zranění tak i z odchodu rodičů.
Co se týče mého závodění, tak to jsem tento rok vzdala. Ano, strašně se bojím si jen obout snowboard. Může to znít směšně ale ten pocit, že jsem kvůli tomu malém zemřela, mě strašně užírá. K tomu jak se to stalo bych se vrátila až někdy jindy.
No jinak co se týče školy tak tu dělám dálkově, vždy jsem cestovala různě po světě na závody takže jsem školu nemohla dělat prezenčně.
Momentálně stejně jako můj bratr jsem nezadaná a po mé poslední zkušenosti to tak chci přes zimní měsíce nechat. Ale o tom taky někdy příště.
Jinak jak už víte odjíždím na hory s mým bratrem a jeho kamarády. Všichni jsou to od mala hokejisti, takže zima je pro ně taky dost známá. Jedeme na celé tři měsíce do jednoho skvělého střediska v Kanadě. Původně jsem měla zůstat tady v New Yorku a strávit zimu s mými skvělými kamarádkami. Ale vzhledem k tomu že mě strašně bolí vidět Jadena smutného, rozhodla jsem se jet s nimi.

No myslím že to by asi z představování stačilo a já se můžu vyhnout do balení kufrů. Odjíždíme zítra ráno a ono už je skoro jedenáct večer.
„Ano skvěle Liv zase sis to nechala na poslední chvíli." Pochválila jsem sama sebe a zapnula první kufr.
No co na tři měsíce jsou čtyři kufry normální. On totiž jeden je plný jídla, o tom kluci teda neví. Druhý je plný zimních bund a kalhot a to zabírá opravdu hodně místa. No a další dva jsou s oblečením, přeci jen jsem holka a prostě si tam chci vzít dost oblečení. Samozřejmě že to skončí tak že ho nevyužiju a budu zase pořád nosit to samé a něco jiného si vezmu až dám to první konečně vyprat. Ano když jsem jen s bratrem a kamarády tak jsem hrozná co se týče úpravy a oblečení. Asi to mám po Jadenovi, ten je úplně stejnej.

„Liv doufám že máš zabaleno?" Vešel do pokoje brácha asi kolem půlnoci.
„Jo teď jsem zapla poslední kufr." Odpověděla jsem a s výdechem se konečně povalila na postel. On došel k mým kufrům a postupně je odnesl před můj pokoj.
„Dobře tak dobrou noc, ráno vstáváme v šest." Usmál se a ještě ke mě přišel a dal mi pusu na čelo.
„Dobrou noc." Popřála jsem mu a vyčerpaně se přepravila do koupelny. Panebože jak mám vstát v šest?? To si dám asi zase šedesát budíků, i když ani to mě nevzbudí. Panebože už teď toho lituju.

„We fight, we get high
Holding on to love."
Začal mi zvonit budík a mě došlo že je to úplně ten poslední. Nastavila jsem si jich asi patnáct a na všech jsem měla takové hlasité písničky. Samozřejmě že mě vzbudila až tato od Nialla. Ano Niall Horan. Mám hrozně ráda One Direction a hlavně Nialla. Jsem hrozně ráda že i když zpívá se skupinou má pár vlastních písniček.
No nic musím začít něco dělat, už je čtvrt na sedm. Rychle jsem zaběhla do koupelny, poté na sebe hodila pohodlné tepláky a mikinu. Nakonec jsem ještě sbalila všechno co jsem potřebovala jako je nabíječka, sluchátka a takové věci.
„Dobré ráno." Pronesli sborově kluci kteří už byli v našem obýváku. Jaden, Jack, James, Josh a Justin. Ano všech pět má jména začínající na J. Když mi Jaden jeho čtyři kamarády poprvé představoval myslela že jejich jména si sice zapamatuju ale nedokážu je přiřadit. Po těch osmi letech už to naštěstí zvládám v pohodě.
„Dobré ráno." Usmála jsem se na ně a popadla nějaké jablko.
„Liv my no bereme ti snowboard a věci na to, jen kdyby sis to rozmyslela." Oznámil mi nevinně James a mě nezbývalo nic jiného než přikývnout.
„Takže jsme všichni, věci jsou v kufru a můžeme vyjet na letiště." Oznámil nám Justin, takový náš organizátor.
„Konečně! Už se nemůžu dočkat!" Jásal Jack když už jsme nasedali do auta a mohli jsme vyjet.
„Budou to nejlepší tři měsíce." Souhlasil s ním Jack. Já si dala sluchátka a zaposlouchala se do hudby. Zároveň se těším, ale spíš se bojím. Já vlastně ani nevím čeho, možná hor a toho všeho. Nevím je to zvláštní.