Winter Holiday | Niall Horan ♡ ✔

Eleventh

Niall

„Tak pojď už!" Křikl po mě Zayn a už mě táhl z apartmánu dolů. Liv a Jaden jsou u nich v apartmánu společně s Aaliyah, Jazmin a  Jaxonem. Shawn a Justin jdou na párty s námi.
„Ježíš vždyť jo." Křikl jsem zpět a snažil se nezakopnout při běhu ze schodů.
„To vám to trvalo." Zasmál se Shawn který už čekal dole s ostatními.
„No jo blondýna zase zdržovala." Rozcuchal mi Zayn vlasy a já si je okamžitě začal spravovat.
„No jo tak pojďte." Zasmál se Jack a všichni jsme se vydali na místo kde se mělo vše odehrát.
„Hej na to že je teprve půl jedenácté tak už to tu dost žije!" Křičel Jay přes tu opravdu hlasitou hudbu.
„To teda jo!" Křikl tentokrát druhý Jay a všichni jsme se vydali k baru.

„Hej ale já říkal že dneska nebudu moct pít!" Křikl jsem když mi podávali už asi desátého panáka. Ano slyšíte správně.
„Ale prosimtě musíš se taky trochu uvolnit!" Smál se Liam který už taky v sobě něco měl. Jediný Loui a Harry nebyli úplně opilý. Celkem mi to k nim nesedí, oni dva vždy byli opilí nejdříve ale tak co. Kopl jsem do sebe dalšího panáka a alkohol ve mě už plně proudil. Tímto panákem to samozřejmě neskočilo....

Harry

Všichni kromě mě, Louiho a Jamese už byli opravdu na mol. Většina kluků už zmizela v nějakém pokoji s nějakou náhodnou holkou. Byl jsem tu já, Loui, James a Niall. Kolem Nialla se posledních 10 minut pořád motá jedna recepční. Vůbec se mi nelíbí, no tak kdy mě se vlastně líbila nějaká holka? No ale tahle je fakt něco, taková umělá blondýna. Co je ale to nehorší je že Niallovi to nějak nevadí.
„Hej Nialle!" Křikl jsem po něm pohotově když se zvedal s vypadalo to že s ní chce někam jít.
„Nechoď vždyť máš Liv!" Křikl tentokrát Loui a já se Nialla pokusil zastavit.
„Hej nech mě." Odstrčil mě a ta holka už ho někam táhla. Okamžitě jsme se ho i s Jamesem vydali hledat. Bohužel tady ale bylo tolik lidí že se nedalo skoro vůbec normálně chodit. Bože Nialle jestli uděláš nějakou blbost tak si mě nepřej.
„Já vůbec netuším kde ho hledat." Vydechl Loui když jsme se konečně prodrali ven.
„To nikdo z nás." Řekl tentokrát James a všichni tři jsme byli zoufalí.
„Ať si mě nepřeje jestli udělá nějakou debilnost, ale to by podle mě Nini neudělal, má to v hlavě srovnané." Vyslovil jsem tentokrát své myšlenky na hlas a kluci přikyvovali.
„No tak doufejme." Objal mě LouLou kolem pasu a já si ho k sobě natiskl co nejvíce. Jak já toho prcka miluju. Pousmál jsem se nad svými myšlenkami a líbl jsem ho do vlasů.

Niall

Do zavřených očí mě otravně začali píchat sluneční paprsky. Hlava mě bolí tak že snad za chvíli vybuchne a žaludek mám jak na vodě. Otočil jsem se na bok a nahmatal tělo vedle mě. Pomalu jsem otevřel oči ale to co jsem uviděl snad nemohla být pravda. Vedle mě neležela Liv ale nějaká umělá blondýna. Bože Nialle co jsi to provedl. Byl jsem znechucen sám sebou. Nejhorší je že vše mé oblečení bylo poházené po pokoji. Vše jsem si okamžitě oblékl a vylítl jsem z toho pokoje. Byl jsem asi v prvním patře a tak jsem okamžitě nastoupil do výtahu. Začali se mi vybavovat útržky z noci. To snad ne. Já se s tou barbínou fakt vyspal. Bože já jsem tak hroznej idiot že to není možný. Proč já jsem se musel tak moc opít. A hlavně jak jsem mohl vůbec dopustit aby se stalo to co se stalo.
Cestou do apartmánu jsem si nadával do všech idiotů a slzám jsem nechal volný průběh.

Vrazil jsem do našeho apartmánu a svalil se na gauč.
„Nialle!" Přiletěl ke mě se křikem Harry a za ním rychle běžel Loui.
„Hazz nekřič na něj." Objal ho že zadu a jemně mu věnoval pusu na šíji.
„Ale Lou! To co udělal se nedá jen tak odpustit!" Ukázal na mě a já stále brečel. Má pravdu, Liv mě bude nenávidět.
„Musíš to říct Liv." Podíval se na mě Loui. Já jen zakroutil hlavou, vím že je to hnusné ale já nemůžu.
„Prosím neříkejte jí to." Podíval jsme se smutně na ně.
„Nialle. James slíbil že nic neřekne ale sám víš že by to Liv měla vědět." Poučoval mě Harry a měl pravdu.
„Já vím ale já jí nemůžu ztratit." Prozřel jsem si oči a oni nakonec přikývli. Tohle je odemě tak hrozně hnusné, já jsem takový idiot.

O dva týdny později

Jsou to dva týdny. Stále o tom vím jen já, Harry, Loui a James. Cítím se tak hrozně a každý večer nemůžu usnout. Nedokážu uvěřit že jsem mohl být tak strašný člověk. Je mi tak líto Liv že jí takhle lžu. Občas mám hrozné nutkání jí to říct ale bojím se následků. Vím že by byly katastrofální. Zrovna sedím na našem gauči a v duchu si nadávám.

„Liv to ví." Sklonil ke mě hlavu Harry který zrovna přišel.
„Cože?!" Vykřikl jsem a vyskočil na nohy.
„Řekla jí to ta recepční. Je mi to líto." Oznámil mi příchozí Loui a soucitně se na mě podíval.
„Měl by sis s ní promluvit." Dokončil Harry a  pohladil mě po zádech. Rychle jsem se vydal do vedlejšího apartmánu. Po zaklepání mi otevřel Jaden, na obličeji se mu rýsoval znechucený a zároveň hrozně naštvaný výraz. Se sklopenou hlavou jsem došel k jejímu pokoji a zaklepal.
Po chvíli se dveře otevřeli a vyšli od tud Al a Jaz. Jen se na mě hnusně podívali a obešli mě. Zasloužím si to.

„Liv." Vydechl jsem a přešel k posteli kde ležela.
„Co?" Zeptala se utrápeným hlasem.
„Já hrozně se omlouvám, jsem hroznej idiot, neměl jsem tam na tu párty vůbec chodit. Neměl jsem pít a neměl jsem udělat to co jsem udělal."
„Hmm."
„Liv prosím podívej se na mě."
„Myslíš že ti jako skočím do náruče a budu ti děkovat za to že jsi mě podvedl?"
„No to rozhodně ne. Klidně mi nadávej, cokoliv, jen mě prosím neopouštěj. Nesmím tě ztratit."
„Musím si to nechat proležet v hlavě. Teď prosím jdi. Uvidíme se." Řekla a podívala se na mě. Oči měla úplně zarudlé a lesklé. Vidíš ty debile co jsi to udělal.
Přikývl jsem a se sklopenou hlavou opustil pokoj. Právě jsi ztratil tu nejlepší holku co jsi kdy mohl mít.

„Doprdele co budeme dělat?!" Slyšel jsem křik Jadena z obýváku a vůbec jsem nechápal o co jde.
Nechápavě jsem se na ně podíval. Byli tam všichni, i holky Shawn, Justin a Jaxon.
„No já ti to říkat nebudu!" Rozhodil Jaden rukama a rozběhl se do pokoje Liv. Co se to sakra děje. Šel jsem tedy zpět k jejímu pokoji.
„Ne já mu to říkat nebudu!" Liv
„Řekneš mu to! Musí to vědět!" Jaden
„Nemusí! Nikdy se to nedozví!"
„A to chceš dokázat jak?!"
„Půjdu na potrat!"
„Cože?" Cože? Co prosím? To jako čeká dítě? Se mnou?
„No slyšíš ne. Stejně mě nechce, má tu recepční a co já bych v osmnácti dělala sama s dítětem. Víš že nechci ale co mi kurva zbývá." To ne. To nemůže být pravda.

„Liv?" Otevřel jsem dveře a viděl jí v objetí Jadena.
„Ty jsi to slyšel?" Zeptala se a já se zmohl jen na přikývnutí. To je na mě moc. Vždyť mi je dvacet a Liv osmnáct. To nemůže být pravda.
„No super takže to ví." Rozbrečí se a já jí okamžitě jdu obejmout.
„Liv klidně mě nech, rozejdi se semnou, najdi si někoho lepšího, jen nech si to děťátko. Sice mě bude ničit to že mám dítě se kterým nemůžu být, ale radši to než aby sis nechala něco tak úžasného vzít." Položím jí ruku na bříško, slzám nechám volný průběh a snažím se vzpamatovat.
„Já - já si to promyslím. Je toho na mě hrozně moc." Pohladila mě po té ruce ale bylo poznat že chce abych odešel.
„Miluju tě. I to malé, už teď." Ještě jsem jí věnoval polibek do vlasů a s hlavou plnou otázek a opustil pokoj.

Tak podařilo se mi sepsat takovou kratší kapitolu. Rozhodla jsem se tento příběh za chvíli ukončit. Napíšu ještě tak dvě kapitoly a epilog. Není to tím že by mě tento příběh nebavil jen už nemám nápady na další pokračování.
Už mám přichystaný další příběh, tentokrát Larry. Tak pokud by měl někdo zájem, vyjde na mém profilu po dokončení tohoto.
No takže snad jste si užili tuto kapitolu a mějte se krásně 🤍✨