Eight

190 7 0
                                    

Niall

~ „No já bych radši tohle." Šeptl jsem a přitiskl jsem své rty na ty její.
Bože. Co jsi to právě udělal ty idiote?! ~

Čekal jsem že se odtáhne ale ona ne. Pohl jsem svými rty proti jejím a ona to překvapivě zopakovala. V tu chvíli jsem úplně přestal vnímat vše kolem sebe. Měl jsem jí a na tom jediném záleželo. Bylo to něco nepopsatelného, ty její dokonalé rty. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli. Koukali jsme si do očí a na rtech nám prohrávaly malé úsměvy.
„Já Liv, promiň." Sklopil jsem pohled na své ruce a zčervenal. Stále jsem byl nad ní a ona se až teď posadila. Chytila mě za ruku a zvedla mi hlavu abych jí viděl do očí.
„Nemusíš se omlouvat." Šeptla a jemně mě políbila.
„Já no víš." Snažil jsem se vymáčknout. Bože já jsem takový srab.
„Miluju tě." Zašeptal jsem a zase sklopil pohled.
„Já Nialle promiň, vím že k tobě cítím něco víc než přátelství. Já se ale bojím." Odpověděla a už se zvedala na odchod.
„Liv vždyť víš že spolu všechno zvládneme. Mě můžeš věřit." Chytil jsem jí za ruku a díval se jí do očí.
„Vím." Pousmála se a já se také postavil.
„Tak co? Staneš se mojí přítelkyní?" Pohladil jsem jí po tváři a vlasy které jí padaly do obličeje, jsem jí dal za ucho.
„Moc ráda." Okamžitě mi vpadla do náručí. Nečekal jsem to, ale momentálně jsem nejšťastnější člověk na světě.
„Hmm už je pozdě, měli by jsme jít spát." Zamumlala mi do ramene.
„Tak jdeme." Vzal jsem si jí do náručí a šel do mého pokoje.
„Ni? Budeme spát u tebe?" Zeptala se když jsem za námi zavřel dveře.
„Ano, můžeš se jít osprchovat a pak půjdem spát." Pousmál jsem se a položil jí na zem.
„Ale já tady nemám nic na spaní, musím k nám." Koukala na mě a rozhazovala rukama. Byla tak moc roztomilá.
„Prosimtě nekecej." Zasmál jsem se a hodil po ní nějaké moje tričko co jsem vytáhl ze skříně.
„Tak fajn no." Taky se zasmála a zalezla do koupelny.

„Jsem myslel že ses tam utopila." Smál jsem se když po asi sto letech vylezla z koupelny. Moje tričko jí sahalo až ke kolenům, vypadala tak roztomile a nevině. Miluju jak je malinká.
„Haha moc vtipný, tak teď tam padej ty." Skočila na postel a hodila po mě polštář.
„Hej! To bolelo!" Křikl jsem a chytil se za jednu stranu hlavy kam mě polštář trefil.
„No jo, ty moje miminko." Pořád se smála. Ano jen tvoje miminko. Pak jsem teda konečně odešel do té koupelny. Cítím se tak jinak. Jako kdybych byl zase celý. Právě jsem porušil slib že si dám od holek pauzu a nezamiluju se do žádné, už vůbec ne tady. Ale abych pravdu řekl, je mi to úplně jedno, nehodlám se Liv vzdát. Nikdy.

„Jsem zpět! Určitě jsem ti hrozně moc chyběl." Okamžitě jsem skočil na postel. Položila mobil na stolek vedle postele a zachumlala se do peřin.
„Samozřejmě hrozně moc jsi mi chyběl." Zasmála se a já si lehl vedle ní.
„Ni já jsem unavená, půjdu spát dobře?" Otočila se na mě.
„To víš že jo, já už půjdu taky." Políbil jsem jí do vlasů.
„Tak dobrou noc Nini." Naposledy se pousmála a zavřela oči.
„Dobrou noc princezno." Usmál jsem se také a přitáhl si jí do pevného medvědího objetí. Takhle bych chtěl usínat pokaždé.

Olivia

Ráno mě probudily sluneční paprsky které se dostávaly do pokoje.
„Aleee šípková Růženka se nám probralal." Políbil mě Ni ležící vedle mě.
„Hmm dobré ráno." Pozdravila jsem ho a více se zachumlala do jeho hřejivého objetí.
„Zlato už bude devět, budeme muset na snídani jestli chceme aby na nás něco zbylo."
„Ty myslíš jen na jídlo." Musela jsem se zasmát. Je to ale pravda. On je hrozně nenažraný.
„Ale Niall má vážně hladík." Pohladil se po břiše a udělal smutný kukuč.
„No a zvládne Ni počkat abych se mohla aspoň převléct." Pohladila jsem ho po vlasech a on s přikývnutím vyskočil z postele.
„Na půjč si mojí mikinu a třeba tyhle tepláky." Hodil po mě oblečení když se přehraboval ve skříni.
„Ale tam budou lidi a jak budu vypadat?"
„Mě se líbíš ve všem a to je jediné na čem záleží." Ještě mě rychle políbil a zmizel v koupelně. Jen jsem nad tím se smíchem zakroutila hlavou. Čím jsem si zasloužila tak úžasného kluka?

Winter Holiday | Niall Horan ♡ ✔Where stories live. Discover now