Osud s draky

11. Mám tě, bratře/Mám tě, sestro

Ahoj, tak jsem zpátky. Jak dlouho jsem byla pryč? Ani nevim. Dělala jsem na SDP, pak už několik dní v kuse jsem dělala na povídce na počest PRIDE monthu a ještě to není, jenom jsem potřebovala odvézt myšlenky jinam. Navíc toto bylo rychle, jelikož došlo k pár organizačním změnám, takže dnes ještě Zitin a Valibukův ostrov nebude, zato dnes nekoukneme pod roušku, ale ne tu proticovidovou, Alvisse a Alfdis. Dost jsem k těm postavám totiž přirostla. A taky to bude, fakt přísahám NÁHODOU, v souladu s PRIDE monthem. Jak? Čtěte a zjistíte to 😉.

Přeji příjemnou zábavu ❤️🧡💛💚💙💜.

Jo! Málem jsem zapomněla. Je tu písnička, co podle mě vystihuje Alvisse s Alfdis, i když je tedy o dvou bratrech. Snad se bude líbit ☺️. Pokud si ji k tomu pustíte, čekejte na *.

***

Kdesi, neznámo kde, a naprosto bez mého vědomí ležela Alvissova skrýš. Byl to ostrov, jaký jezdci ještě neviděli. Vysoký, bez přístupných pláží, a zarostlý tak, že byl pro lidi neobyvatelný. Nebo si to aspoň všichni při pohledu na něj mysleli. Pravda byla, že skutečné stromy lemovaly jen kraj ostrova, neboť uvnitř byl velmi hluboce prohloubený. Tuto prohlubeň kryla důmyslná střecha, jejímiž otvory a trávy prorůstaly rostliny, liány, listy i větve, a tak i z pohledu dračího jezdce si ji šlo snadno splést se zbytkem hotového pralesa.

A ona roklina skrývala ještě větší tajemství. Leželo v ní vyloženě město dračích lovců. Kamennými i dřevěnými mosty procházeli Alvissovi muži ať už s draky nebo bez nich. Úplný spodek skrýše totiž skrýval tu nejtajnější loděnici. Zapomněla jsem zmínit, že šlo o opravdu velký a do spod se rozšiřující ostrov. Dost možná šlo o velmi starý, vyhaslý vulkán. Nyní v něm však nezářila láva, ale jen pochodně a pruhy světla které dovnitř dopadaly skrze střechu. V boku měl navíc draky vybudovaný tajný průchod, kterým lodě mohly odplouvat i připlouvat, to vše pod rouškou mlhy vytvořené vycvičenými kouřovými mlhofuky. Ačkoliv to bylo místo, kde draky a někdy i lidi čekala zkáza, v něčem to bylo nádherné místo.

Alviss zrovna ve svém vyvýšeném, vlastně nejvýše postaveném příbytku, hleděl na mapy. Konkrétně na jednu, kterou bych uvítala, a to Nového Blpu. Jistě že ji měl, když tam žil.

"Odsud není," řekl svému drakovi, který si jako to nejhonosnější stvoření polehával v pelíšku a odpočíval.

Alviss vzal další mapu, tentokrát blíž trhu, kde našel kopí, co mu leželo na stole.

"Nejspíše přilétli z jihu." Do oka mu ještě padl ostrov Dračí révy. "A asi byli i zde. Ale odtamtud určitě nebyli. Mohli by být z Blpu, když je jezdec?" Po chvíli si sám odpověděl a zatřásl hlavou. "Ne, to mi nevychází."

Hluboce přemýšlel a nemohl na to přijít. Pak se ozvalo zaklepání na dveře, tak řekl: "Pracuju!" Ale dveře se stejně otevřeli. Byl to ten jeho parťák, co se nejspíše jako jediný vůbec nebál.

"Buď v klidu, to jsem jen já," řekl a zavřel za sebou. Alviss ho ani nevyhnal. Jen se zeptal: "Co potřebuješ, Leidolfe?"

Leidolf odpověděl vskutku nečekaným způsobem. Přitiskl se k Alvissovi zezadu, objal ho kolem ramen a jak si položil hlavu o jeho rameno a krk, řekl: "Přece tebe."

Alviss se přes šátek krátce zasmál a pak z něj co nejjemněji sundal jeho ruce.

"Ne, vážně," řekl bez trošky zloby. "Co pro mě máš?"

"Vrátil se Jansonův oddíl," odpověděl Leidolf tentokrát pracovně. "Viděli toho hrobohraba. I s tou holkou. Tedy asi holkou. Podobně jako na Jižním trhu to nevěděli jistě. Ale prý tak ječí. A byla s ní další, s buvolordem."