Každý drak je jiný a to je na nich krásné. Dělají ze svých rozdílností výhodu. Ale lidé nejsou jako draci. Když je nějaký člověk odlišný od ostatních, musí se občas skrývat. Ale každý z nás má něco, díky čemu dokáže vystoupit ze stínu a stát si za s...
Ahoj. Omlouvám se, že ruším takhle večer, ale myslím, že bych neusnula, kdybych tohle neudělala. Pravda je, že důvod celého mého jančení o vydání kapitoly tohoto příběhu zrovna dnes, byl že na 2. dubna připadá Mezinárodní den poruzumění autismu či zvýšení povědomí o autismu. Možná jste ani nevěděli, že tento den existuje, koneckonců vznikl teprve v roce 2016, tedy před pěti lety. Prý poznat ty, kteří jsou zainteresování k tomuto dni není těžké, neboť mnoho společností po celém světě v tento den osvěcují své budovy modrý světlem jako známku podpoření vyrovnání se s autismem, ale já zrovna žiju v kraji, který s autisty nemá prakticky žádné zkušenosti. Měla jsem kvůli tomu problémy ve škole i s doktory, ale to je teď jedno. Při mé včerejší náladě jsem upozornění na tento den totiž shledala sobeckým. Avšak dnes mám pocit, že jsem zklamala, že jsem to neudělala, jelikož nejsem sama. I v téhle zemi, a možná i zde na Wattpadu, jsou lidi jako já, kteří potřebují vědět, že jsou viděni i slyšeni, a že lidi o nich vědí, takže jim můžou pomoct být tím, čím chtějí být, i když se cítí omezení a možná i úplně maličcí v tomto světě obrů.
Koneckonců díky této myšlence tento příběh vznikl.
Dost mě k tomu inspirovaly ukázky z asi rok starého Pixar kraťasu jménem Loop, který představil svou první autistickou postavu. Normálně jsem nikdy filmy o autismu ráda neměla, protože jsem s těmi postavami cítila tak, až to do mě vlévalo pocity, které jsem nechtěla, ale tenhle kraťoučký film, i když jsem ho neviděla celý, a i když ta dívka má jiný druh autismu než já, a ten film sklidil nehezkou kritiku, mi dal až neskutečný pocit, že i já můžu být po téhle stránce slyšena. Jak říká titulek filmu, jako by mi dal silný hlas.
A ten hlas mluví v tomto příběhu.
Když jsem totiž viděla ukázku, až tehdy jsem se konečně rozhodla, že tento příběh napíšu. A jsem za to neskutečně ráda.
Prostě tímto se chci omluvit všem s jedno s jakou formou poruchy autistického spektra, ať už těm, co o tom vědí nebo ne, že jsem vám svou kapitolou nedopřála pozornost a troufnu si říct velikost, jakou si zasloužíte. Protože jak vidno, zjevně i v malém člověku mezi samými obry se může ukrývat obrovská myšlenka.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tohle je takové přáníčko, které jsem vám už před nějakou chvílí udělala. Omluvte ty různé odstíny modré, ale nikdy jsem modré světýlko neviděla, a tak nevím, jaký odstín je správný.
Loopsice ještě nebyl volně zveřejněn, ale zato byl zveřejněn druhý Pixar filmeček, který je metaforou pro autismus a jeho přijetí rodinou. Máte ho v úvodu, tak snad se bude líbit.
Nechci ale mluvit jen k lidem s PAS. Vy všichni, kteří si přijdete odlišní, máte zde a nejen zde možnost vyjádřit, kým jste a třeba se podělit o váš svět a pohled na něj. Člověk by se neměl stydět za to, kým je. Někdy nás tak malými totiž dělají jen vlastní obavy.
