Hermionino přání [Dramione, Drastoria] ✓

25. kapitola

 „Tak se měj," usmála se Hermiona na Draca.

„Ty taky," řekl Draco a pustil ji ze svého pevného objetí.

„Tak ahoj," řekla brunetka.

„Ahoj," usmál se na ní Draco a políbil ji.

„Ahoj Asťo," zavolala Hermiona, když se od Draca odtáhla.

„Ahoj!" ozvalo se z druhého konce bytu.

Hermiona se na Draca usmála a pak se přemístila pryč.

A jen se objevila u sebe v bytě, stačila si jen sundat kabát a čepici, když na ní někdo zaklepal.

Pomaličku a potichoučku přeběhla ke dveřím a podívala se kukátkem ven, když najednou uviděla Rona.

Rychle ze sebe skopla boty, vběhla do svého pokoje pro pyžamo a utíkala do koupelny, kde pustila vodu a honem se začala převlékat do své noční košile, namočila si konečky vlasů, obličej si opláchla vodou, vzala na sebe župan a rychle vyšla z koupelny, při čemž narazila na Rona.

„Ahoj," usmála se.

„Ahoj, je ti líp? Percy říkal, že jsi dneska psala, že nedorazíš, že je ti špatně," sesypal na ní hned Ron.

„Jo, dopoledne mi bylo opravdu špatně. Ani jsem si nic neuvařila, takže -"

„Udělám ti špagety," řekl Ron rychle, pak Hermionu vzal do náručí, posadil ji na gauč, přikryl ji dekou, vrazil jí do ruky knížku a brýle a vyrazil do kuchyně.

Hermiona se na něj tázavě podívala, ale pak si otočila knížku, kterou jí Ron dal vzhůru nohama, nasadila si brýle a začala číst.

Jednu chvíli slyšela, jak o sebe bouchají hrnce, jindy zase jak bublá voda.

Pak se konečně ponořila do knihy a všechno přestala vnímat.

Zpět na zem se vrátila teprve když před ní Ron položil oběd.

Hermiona se na oběd podívala.

Opravdu dostala normální, nepřipálený oběd.

„Díky," usmála se.

„Není za co," přikývl Ron a postavil před ní sklenici s džusem. „Jestli máš chuť," usmál se.

„Díky," řekla brunetka a napila se džusu.

„To já rád," přikývl zrzek.

Hermiona se na něj usmála a začala krájet špagety se třemi druhy sýra.

Když si je napíchla na vidličku a vložila do úst, neubránila se labužnickému oblíznutí.

„Moc dobré," usmála se.

„Fakt jsou dobré?" zasmál se Ron.

„Jo," přikývla Hermiona. „A co tu vlastně děláš?"

„Chtěl jsem tě na výročí překvapit, ale když jsem přišel na ministerstvo, Percy mi řekl, že jsi dneska psala, že je ti špatně, tak jsem se o tebe přišel postarat," usmál se a dal Hermioně vlasy na stranu.

„Výročí?" Zamrkala Hermiona zmateně. „To přece slavíme spolu s Bradavicemi."

„Výročí Kratochvilných kouzelnických kejklí," zasmál se Ron.

„Aha," přikývla.

„Ale to nevadí," mávnul Ron rukou. „George mě sice nechtěl pustit, ale já jsem musel odejít. Jak tě znám, jsi schopná jít do práce i s chřipkou, když zůstaneš doma, je ti opravdu blbě. A dneska vypadáš dost rozhozeně, takže měl asi Percy pravdu," řekl.

„Jo, to asi jo," přikývla Hermiona a najednou se cítila hrozně provinile a naštvaně zároveň.

Tak ona se konečně po pěti letech přestane držet na uzdě a přizná Dracovi, jak to ve skutečnosti má, a to jen proto, že si jí Ron nevšímal a teď se prostě zčista jasna objeví a stará se?

To se jí nelíbilo.

Vůbec se jí to nelíbilo.

„Fakt je to dobrý?"

„Cože?" vyhrkla Hermiona.

„Jsi při smyslech?" zeptal se Ron.

„Ne," zavrtěla brunetka hlavou.

„Ptám se, jestli je to opravdu dobré," zasmál se zrzek.

„Aha," přikývla Hermiona. „Je to dobré," řekla.

„Nechceš si jít zdřímnout?" zeptal se Ron, když viděl Hermioniny kruhy pod očima.

„Asi jo," přikývla Hermiona, pak si položila hlavu na R ona a zavřela oči.

Zrzek jí objal kolem ramen a taky oči zavřel.

Brunetka se jen usmála a pak si povzdechla, udělala si na Ronovi pořádně pohodlí a po chvilce usnula.

Stejně jako zrzek, který ještě netušil, co ho čeká a nemine.