Hermionino přání [Dramione, Drastoria] ✓

38. kapitola

Ode dne, kdy se Draco s Hermionou starali o Teddyho už uběhly dva týdny.

Byla neděle a tím pádem Velikonoce. 

„Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný. Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný," vzbudil blonďák svou nejlepší kamarádku.

„Běž si otravovat Hermionu, mě nech spát," zamumlala Astorie.

„Hermiona odešla ráno, protože Velikonoce slaví s Weasleym. A když tě nechám spát, poleješ mě vodou a já nic dobrýho nedostanu, takže vstávej, ať tě můžu vyšlehat," zazubil se Draco a zachrastil pomlázkou.

Asťa protočila oči, ale z postele se teda vyhrabala.

„Tak si koleduj, ty vole," zabrblala a nechala Draca, aby jí vyšlehal.

„Slušně, Astičko," zachechtal se Draco a opět spustil: „Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný. Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný."

„Skvělý," kývla Asťa a ze šuplíku vytáhla vajíčko. „Nabarvené sádrové vejce jako každý rok," zazubila se a dala mu vajíčko do ruky.

„Děkuju pěkně," ušklíbl se Draco a odnesl si vykoledované vajíčko k těm, které od Astorie dostal předchozí roky.

„Spokojen?“ zívla Asťa a protáhla se.

„V kolik jsi šla spát, prosím tě?“ zasmál se Draco, když ji viděl.

Měla černé kruhy pod úplně zarudlýma očima a byla bílá jak stěna.

„Šla jsem spát v deset hodin, ale asi po dvaceti minutách jsem z tvého pokoje slyšela jakési nemilé zvuky a když ustaly, začaly zase znova, takže jsem usnula asi v jednu," ušklíbla se Asťa.

„To tě lituju," zasmál se Draco.

„Děkuju," přikývla brunetka a vstala. „Chceš kaši nebo salát?“ zeptala se.

„Kaši," odpověděl jí Draco.

„Tak teda velikonoční kaši," přikývla a pustila se do vaření.

„Budeš vařit oběd v pyžamu?“ zasmál se Draco.

„No a proč ne," ušklíbla se Astorie a narovnala si světle modré tričko se Simpsonovými.

Tento mudlovský seriál si naprosto zamilovala.

Kvůli němu si nechala doma zřídit televizi a každý večer u ní seděla a umírala smíchy.

„S čím ti můžu pomoct?“ zeptal se Draco.

„Asi připrav zeleninu," usmála se Asťa a zatím se sama pustila do škrábání brambor.

***

„A taky - poslucháš mě vůbec?“ zamračil se Draco, a tím vytrhl Astorii z koukání na něj.

Tím si samozřejmě Asťa rozmajzla obličej v kaši, neboť jí sjela ruka, jak se lekla.

Draco se neudržel a musel se rozesmát.

„Nesměj se," obořila se na něj Asťa, ale sama se začala smát.

„Podívej se na sebe," řehtal se Draco.

Asťa přimhouřila oči, vzala do ruky kaši, kterou měla na obličeji a hodila ji Dracovi přímo do obličeje.

Blonďák se rázem přestal smát a vražedně se na Astorii podíval.

Ta dělala jakoby vůbec neměla na obličeji kaši, jakoby kaši neměl na obličeji ani Draco a jen si vložila do úst zeleninový salát.

„Ty," soptil Draco a vidličkou ukázal na Astorii, která přestala dělat, že nic a vyprskla smíchy. „Budeš toho litovat," řekl, rychle odsunul židli a rozběhl se za Astorií.

Ta ale zareagovala rychle a zalezla pod stůl.

„Vylez, žížaláku, stejně se pomstím," řekl Draco a Astorie se zasmála.

„Nepomstíš," zavrtěla hlavou a tu si dala mezi kolena.

Draco se usmál a vlezl za ní pod stůl.

Tam jí poklepal na rameno.

Astorie se na něj podívala jedním okem. 

„Jak se mi hodláš pomstit?“ zeptala se vysokým hláskem.

„Já nevím," zavrtěl Draco hlavou a koukal se na Astorii.

Ta mu opětovala pohled a čekala, co bude.

Draco jí ale místo nějaké pomsty dal pramínek vlasů, na kterém měla kaši za ucho a naklonil se k ní.

Astorie se naklonila k němu a najednou jakoby to ani nebyla ona.

Jakoby se na to všechno jen koukala z povzdálí a nemohla nic dělat, jen koukat.

Tak moc to chtěla udělat, ale najednou jakoby jí došlo, že to nemůže, že to nejde.

„Pro-promiň, Draco," řekla a rychle se sbírala zpod stolu.

Než se Draco stačil zvednout, už za ní zapadly dveře do jejího pokoje a zacvakl za ní zámek.

Draco to nechápal.

Chápal Astorii, to v každém případě, ale nechápal sebe.

Nechápal, co chtěl udělat.

Nechápal, proč to chtěl udělat.

Potřeboval se teď hlavně vzpamatovat.

„Já jsem vůl," plesknul se čela.

„Největší, protože máš Hermionu," ozvalo se za dveřmi.

„Odpoledne máme jít k vám domů,"vzpomněl si Draco.

„Tak něco dobrýho upeč, já se musím přestat zlobit," zavolala Asťa.

„Já vím," přikývl blonďák. „Moc mě to mrzí, Asťo, nevím, co mě popadlo."

Na to se už neozvalo nic.

Dobré ráno, zlata, dneska vás svým povídáním otravovat nebudu. 😂
Každopádně mi jako vždy dejte vědět, jak se vám kapitolka líbila. 😉
Mějte hezký den. 🥰
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛