Hermionino přání [Dramione, Drastoria] ✓

42. kapitola

Draco ještě přemýšlel.

A přemýšlel dlouho.

V jednu hodinu, ve dvě, ve tři, až nakonec ve čtyři usnul.

Když se pak ráno probudil, Asťa byla pryč.

Ne pryč z bytu, ale z jeho pokoje ano.

A tak se Draco po celém tom propřemýšleném večeru rozhodným krokem vydal za Asťou.

„Brát se nebudem," řekl místo přání dobrého poledne.

„Fajn, než začnu být spokojená," začala Asťa, která si akorát pletla cop. „Jak to chceš udělat?“

„Normálně přijdeme za nima a řekneš: ‚Mami, tati, pohádali jsme se s Dracem, rozešli jsme se ve zlém, prostě si ho vzít nemůžu.‘“

„A jak to mám jako podle tebe udělat?“

„Já nevím, vždyť...ty to tak...ty...ty to prostě nahraješ,“ řekl Draco.

„Draco, ale to já nemůžu,“ zavrtěla Astorie hlavou.

„Proč bys nemohla?“ zamračil se Draco.

„Protože tohle hrát prostě nebudu,“ řekla Asťa. „Všechno, Draco, všechno pro tebe udělám, ale tohle ne.“

„Proč prostě nemůžeš zahrát, že se hádáme, že se najednou strašně nesnášíme a prostě se brát nemůžeme, protože bychom se vzájemně povraždili?“

„Fakt chceš znát ten důvod?“ zamračila se.

„Povídej,“ přikývl Draco.

„Protože je mi jedno, že jsem pro tebe nejlepší kamarádka, kterou bereš jako sestru. A už je mi i jedno, že ty miluješ Hermionu, ale já jsem se zamilovala do tebe."

„To je apríl? No jasně, je prvního dubna, že jo?“ ujišťoval se Draco.

„Je třináctýho. A tohle je pravda,“ řekla Asťa.

„Tohle ne. Ty jsi kamarádka. Ty jsi moje nejlepší kamarádka, to... to já prostě... Astorie, ty nemůžeš být zamilovaná do mě!“ vykřikl Draco.

„Já taky nevím, co se stalo. Jsme deset let nejlepší kámoši a všechno se posere tím, že se zamiluju. A mě to fakt mrzí, ale já prostě...jsem naprosto a beznadějně a úplně blbě zamilovaná...do tebe,“ řekla Asťa.

„Greengrassová, ty... ty...ty nevíš, co říkáš,“ zavrtěl Draco hlavou a couvnul od ní, jakoby byla nebezpečná. 

„Myslíš, jo?“

„Astorie, ne,“ zaprosil Draco.

„Promiň, já opravdu nechtěla, já vím, že ti to ubližuje,“ šeptla Astorie.

„Ne. Prosím, ne. Asťo, to z tebe mluví jen tíha okamžiku," žadonil Draco.

„A jaká tíha okamžiku? Proč bych ti to měla říkat právě teď, když po mě chceš něco, po čem bychom se spolu už nikdy nemuseli vidět? Když po mně chceš, abych se tě vzdala, jaká potom tíha okamžiku, co to tu meleš?"

„To... Asťo, ne, ty mě nemůžeš milovat."

Asťa si povzdechla a došla si pro desky.

„Přečti si to," řekla a otočila papír s obrázkem

„To jako fakt?“ zamrkal.

„Jako fakt. Když nevěříš, nevěř si, jestliže víc věříš neživým věcem, fajn, přečti si to, ať poznáš, jaká tíha okamžiku.“