At the first sight // CZ, Luke Hemmings

Kapitola 35

*** Pohled Trixie ***

Po určité době čekání na letišti jsme mohli konečně nastoupit do letadla. Kluci se rozutekli po runwayi, poskakovali a všude možně kličkovali. Já šla vedle Darrena a oba jsme kroutili hlavou nad jejich veselostí.

„Teda, už se těším, až budeme v Austrálii. Ta zima mi začíná lézt krkem," prolomil ticho Darren.

„Jo, že by tu bylo zrovna nejtepleji, to se říct nedá," zasmála jsem se. Ve skutečnosti mi byla celkem zima. Tak to víte, 15° a já jsem oblečená tak na 20°... Mám sice legíny a přes tričko riflovou bundu, ale jsem zimomřivý člověk.

Konečně jsme se dostali až ke schůdkům. Ash, Mi i Cal už zmizeli uvnitř letadla, jen Luke na mě trpělivě vyčkával.

„Není ti zima, Trix? Nevypadáš, že by ti bylo zrovna teplo," konstatoval a už si sundával svou bundu.

„Ne, ne, tobě bude zima," protestovala jsem, ale nakonec jsem to vzdala, protože Luke byl neoblomný. „Díky," usmála jsem se nakonec.

„Nemáš vůbec zač," usmál se taky a vlepil mi malou pusu. „Nechceš vzít tu tašku?"

„No, můžeš," přikývla jsem. Podala jsem kabelu Lukovi.

„Jéžiši, co v tom máš?" zděsil se nad váhou kabelky. „Jak jsi to doteďka mohla unést?"

„Já nevím, když si neseš svoje věci, tak ti to zas až tak nevadí," pokrčila jsem rameny.

„Dobře, od teďka ti budu nosit všechny tašky a kabelky a jiné těžké objekty," brumlal.

„Ohó, jako kdybys to předtím nedělal, že?" zasmála jsem se.

„To není k smíchu," kroutil hlavou mezitím, co jsme stoupali ke dveřím jetu. „Co jsem to za přítele, který ani nenosí svojí holce zavazadla?"

„Prosímtě, moc to prožíváš." Otočila jsem se a políbila ho, aby už přestal mluvit o věcech, za které nemůže. „Je to dobrý, jo?" usmála jsem se. Pak jsem se napřímila a promluvila k Darrenovi: „Že to moc řeší, Dare?" zaculila jsem se a doběhla těch pár schodů dovnitř, nechávajíc Luka pode mnou.

„Děti, děti..." slyšela jsem ještě Darrena.

„Dobrý den. Noviny nebo časopis pro slečnu?" otázala se letuška.

„Dobrý den. Ehm, asi bych si vzala Vogue a Elle, co tam máte," projížděla jsem očima řádky vystavených magazínů. Mezitím mě Luke už dostihl a otočil volnou ruku kolem mého pasu. S podpatky jsem byla skoro vysoká jako on.

„Tady," podala mi letuška časopisy. „Dobrý den, pane. Něco pro vás?"

„Ne, ne, díky," usmál se.

„Dobrá, příjemný let tedy," usmála se a my pokračovali dál do letadla.

Zastavila jsem se uprostřed kroku, až do mě Luke narazil. Ničím tak privátním jsem ještě nejela. Uvnitř bylo jen pár sedaček (taky nás moc neletělo), ale byly z bílé kůže, na každé byl polštář, podlaha byla z tmavě hnědého koberce a dokonce mezi dvěma sedadly byl i stolek.

„Wow," zmohla jsem se jen na jedno slovo.

„Je to tu celkem hustý," podotkl Luke a popostrkoval mě dopředu. „Ale ne, že bychom takový luxus měli pořád. Minulý rok jsme cestovali normálními letadly, až tentokrát pro nás management koupil tenhle zázrak. A i když to tak na první pohled nevypadá, existují ještě daleko luxusnější. To bychom ale museli být Bill Gatesové nebo tak něco," vysvětlil a pousmál se nad mým vyjeveným obličejem.