At the first sight // CZ, Luke Hemmings

Kapitola 9

*** Z pohledu Luka ***

Nemůžu uvěřit, že dnes je den, kdy ji zase uvidím. Právě se nacházíme v Capitol records, usazeni na pohovkách a očekávajíc příchod dvou osob. Jediné co mě uklidňuje je kytara v mých rukou. Stejně tak Michael, který se jako obvykle nudí a Calum, který vymýšlí nové tóny pro další song. Ashton se snaží vyrobit si bicí z rukojeti sedačky. Náš management stojí u piana a povídají si.
Celý pokoj vypadá spíš jako menší hudebniny. Jsou zde 4 kytary (které normálně stojí u zdi, ale momentálně je vlastní naše ruce), klavír a několik obrazů s nástroji od cemballa až po bas kytaru. Kromě malého konferenčního stolku před námi je tady i jednací, kulatý stůl, na druhé straně místnosti.
Najednou jsme uslyšeli kroky, otevřely se dveře a ona vešla v doprovodu s další ženou (asi její manažerkou). Vypadala rozromile v zelených džínách, kabátě a černých botách. Trochu se zarazila, když mě uviděla a ihned sklopila pohled na svou kabelku. Na jejím místě bych asi udělal to samé...
Žena mezitím přešla až ke stojící skupince manažerů a se všemi si dala pusu na obě líca. Jsem si jistý, že se ani s jedním nezná, takže musí mít celkem kuráž. Já bych takhle před neznámou osobou nevystupoval ani za milión, ale já jsem já...

Všichni se začali na něčem domlouvat, s Trixie v závěsu, která jen poslouchala a přikyvovala. Poté přistoupili k podepisování jistých papírů. Podíval jsem se na Cala a ten s na mě usmál a dal palec nahoru, takže jsem mu úsměv oplatil s přidáním pokrčení ramen. Potom všichni odešli až na Darrena, Trixiinu manažerku a samotnou Trixie, ale vypadalo to, že mají se mají pořád o čem bavit, takže jsem se rozhodl přesunout pozornost na vypůjčenou kytaru, jako ostatní kluci. Stejně se mi ovšem zatoulával pohled na NI. Projednou se naše oči na dvě vteřiy střetly, ale ona se rychle podívala jinam.

Po deseti minutách se zdálo, že se konečně domluvili.
- - - - - - - - - - - - - - - - -

*** Z pohledu Trixie ***
Byl to trochu šok zase ho vidět. Trochu větší (málem jsem zakopla). Projely mnou emoce jako štěstí, že ho opět vidím, ovšem i strach s otázkou, co mi jeho přítomnost přinese.

Konečně jsem zaregistrovala i ostatní kluky. Všichni seděli na oranžových, kožených sedačkách. Hned vedle NĚJ hrál horlivě na kytaru kluk s černo-bílými rozježenými vlasy. Celkem zvláštní melír na mužské pohlaví. U opěradel seděl blonďák s šátkem na hlavě a snažil se z nich udělat bubny...? Vypadal nejstarší, ale bubeníci jsou vždycky tak trochu crazy. Na odděleném křesle byl další černovlasý kluk, ovšem ten měl vlasy upravené a narozdíl od prvního měl poněkud šikmé oči. Možná je to způli Asiat nebo se mýlím.

"Souhlasíte tedy, slečno Ketlerová, že se přidáte ke skupině 5 Seconds of Summer na jejich letošní turné; jako předskokanka?" zeptal se mě jeden z mužů v obleku, s brýlemi. Asi ředitel nebo někdo výš postavený.

"Ano, bude to super zkušenost," přikývla jsem, ale raději rychle dodala. "Ale nebojte se nebudu to brát na lehkou váhu!"
Zdá se, že ho moje odpověď uspokojila a tak jsme přešli k podepisování smluv.

"Ovšem je tady jedna věc. Budete muset dokončit a vydat své album, ať máte co zpívat. A mám návrh, že by vám s ním kluci ze skupiny mohli pomoct," řekl další muž v saku.

Tanya se do toho hned vložila: "Ale to je výborný nápad! Už má pár skladeb vymyšlených, ale do dubna by to sama těžko stihla."

"Takže souhlasíte, slečno Ketlerová?"

"Jo, jistě," odpověděla jsem. Tohle by mě ani ve snu nenapadlo. Stála jsem tam jako přimražená. Chtělo se mi smát i brečet nebo spíš jen to druhé. Budu teď s nimi trávit dost času a nevěstím z toho nic dobrého. Poohlédla jsem se směrem kde seděl a jakoby to vycítil, podíval se na mě taky. Odvrátila jsem oči na rukojeť své kabelky, který jsem začla žmoulat v prstech.