At the first sight // CZ, Luke Hemmings

Kapitola 62

*** Pohled Trixie ***

*** WASHINGTON D. C. ***

„Fakt bych ráda navštívila muzeum kriminalistiky. Četla jsem o tom jednu super knihu a od té doby jsem se tam vždycky chtěla podívat," odtušila jsem a listovala dále průvodcem po hlavním městě Spojených států amerických.

„Nebude to pro tebe trochu děsivé?"

„Horory nemám ráda, ale zase takový strašpytel nejsem," protočila jsem očima a zasmála se. „A navíc, v knize to bylo vylíčeno opravdu dobře, takže předpokládám, že to tak bude i ve skutečnosti."

„Ok, já proti nejsem," zasmál se Luke a zvedl se ze židle naproti mně, kde právě odepisoval Calovi. „Máme celý týden, takže můžeme dělat, co chceme," zazubil se a vlezl za mnou na postel.

„Doufám, že máš na mysli chození po památkách, protože žádnou jinou činnost si nedokážu představit," mrkla jsem na něj a on mě políbil. Nebránila jsem se, akorát jsem odložila knížečku a přitáhla si ho k sobě.

„Já teda jo, ale nechám to na tobě," pověděl po chvíli. Lehl si na záda a já si opřela hlavu o jeho hrudník, načež mě začal hladit rukou po zádech.

„Zrovna teď mám hlad," zasmála jsem se.

„Já taky," přidal se se smíchem i Lukie. „Objednáme si pizzu? Večeře bude nejdříve za dvě hodiny."

„Jo to by bylo super," rozzářila jsme se a zvedla jsem se tak, abych mu viděla do očí – pomněnkově modrých. „S čím ji chceš?"

„Sýr, šunka, rajčata, ..."

„Hmm, hrášek a kukuřice?"

„Jo a slaninu a chilli."

„Tak jo," odpověděla jsem a šla pro telefon. „Nepřijde ti, že si vždycky objednáváme tu samou," zaculila jsem se na něj při cestě.

„Jo to je pravda," zamyslel se. „Ale je nejlepší, takže proč to měnit?" Vzala jsem do ruky telefon a rychle našla nejbližší roznášku pizzy a vyťukala číslo. Luke se mezitím posadil a prohlížel si průvodce Washingtonem. Vytočila jsem číslo, a když se na druhé straně objevil hlas, nadiktovala jsem naši objednávku a adresu hotelu. Po poděkování jsem zavěsila, rozběhla se k posteli a žuchla na místo vedle Luka.

„Za půlhodinky tady je!" konstatovala jsem a usmála se na Luka.

- - - - - - -

Ten den jsme už zůstali na hotelu. Byl to příjezdový den, takže nás nemůžete vinit, protože jsme byli unavení z letadla. Pizza byla výborná a o 3 hodiny později jsme ještě šli na večeři v hotelu, která byla dokonce naprosto úchvatná. Tolik výborného jídla na jednom místě už asi dlouho opět neuvidím.

Měli jsme před sebou necelý týden zarezervovaný městem Washington a já už se nemohla dočkat. Plánovala jsem projít všechny památky, ale i různá kouzelná zákoutí tohoto města, protože bůh ví, kdy se sem znova podívám a jestli vůbec. Tak to u mě chodí na každé dovolené – co nejvíce toho poznat.

Luke naštěstí nebyl proti, takže jsme postupně objevovali symboly typu Socha prezidenta Lincolna, Jeffersonův památník, budovu Kapitol a spoustu dalšího.

Byl to ten nejkrásnější týden, zakončený večeří v jedné roztomilé restauraci ukryté v srdci města, kterou jsme našli a kterou jsem Lukovi slíbila. Nechtěli jsme znovu přepych a luxusně upravené jídla, které se samozřejmě nabízely jako první. Rozhodli jsme se vyzkoušet něco přístupnějšího, protože přece jen můžeme být po světě známí, ale jako celebrity se žádný z nás necítí. Máme prostě jeden druhého a to naštěstí bohatě stačí.