Za zdmi Bradavic ✓

9. Zmijozelská vladařská sebranka

„Nemám náladu, Malfoyi," řekla bezvýrazně a zavřela dveře, o které se následně opřela svými zády. Ruce si složila na hrudi a pozorovala ho, jak si její komnaty zaujatě prohlíží.

Jen letmo se po ní ohlédl během toho, co z jejího pracovního stolu sebral těžítko a prohlížel si ho. „To je jedno," zareagoval a položil těžítko zpátky jenom proto, aby si vzápětí mohl drze vzít její profesorský deník.

„Polož to, Malfoyi. Nesmíme sahat na věci, které nám nepatří," upozornila ho a on se na ni ušklíbl a její deník ledabyle odhodil na stůl.

„Běž se obléct."

Hermiona ho probodla očima. „Už je dávno po večeři."

„Jenže tobě není devadesát, Grangerová, a slunce ještě ani nezapadlo," odvětil a složil si ruce na hrudi stejně jako ona. „Běž se obléct," vyzval ji už po několikáté a s nekonečnou trpělivostí.

„Nikam se mi nechce," odsekla zamračeně.

Copak nikdo nechápe, že chce být chvíli jednoduše sama?

„Ne?" Tázavě se na ni díval a ještě u toho povytáhl levé obočí.

Hermiona se na něho nekompromisně podívala. „Ne."

Profesor Lektvarů pokrčil rameny a ona od sebe udiveně oddělila rty, když si rozepnul knoflík na saku a následně si ho sundal a odhodil na její stůl.

„Tak zůstaneme tady," rozhodl a než ho stihla zastavit, uvelebil se v jednom ze dvou menších křesel, která stála u malého stolku u její soukromé knihovny.

Pár vteřin na něho nevěřícně hleděla, ale pak se nafoukla jako žába. „Nejsi trochu drzý?!" vyjela na něho a vykročila k němu.

Malfoy se ušklíbl koutkem úst. „Říká se to o mně," odvětil bez většího zájmu. „Máš tady něco k pití?"

Ne, to nemá! Nebo takhle, ne pro něho. Protože on se teď hned sebere a vynese ten svůj čistokrevný zadek z jejích komnat! Ale ještě než ho odsud vyžene...

„Proč jsi tady, Malfoyi?"

„Protože potřebuješ nebýt sama," odpověděl a pohled, který jí věnoval, ji přimrazil na místě. „Máš tady sakra něco k pití?"

Hermiona se zmohla jen na to, aby ukázala k nízké skříňce u protější zdi, ke které Draco rovnou vyšel, protože pro whisky se i zvedl z křesla. A taky proto, že netušil, že tam nenajde whisky, ale jen víno. Červené.

Potřebuješ nebýt sama... Jak moc smutné je, že to je patrně to nejhezčí, co jí někdo za poslední měsíce řekl? A ještě jí to řekl on. Malfoy.

„Víno," vyplivl blonďák znechuceně, když ze skříňky vytáhl láhev červeného skřetího vína. „Nemáš tady něco lepšího?"

Hermiona zamrkala. „Ne, nemám," odvětila a šla se posadit do křesla, protože Malfoy za stálého brblání vytáhl společně s lahví i dvě skleničky na stopce a vyrazil k ní.

Odzátkoval lahev a obě sklenice naplnil, načež jí jednu podal, než se posadil do křesla naproti ní.

„Na ředitelčiny hloupé kecy," pronesl přípitek a Hermiona se chtě nechtě zasmála a zakroutila hlavou, načež zazvonila svou skleničkou o tu jeho.

„Na selhání, které je mým druhým jménem," doplnila ho a napila se, zatímco on ji zpražil pohledem.

„Nelíbí se mi, když jsi taková," řekl po tom, co se napil. „Jsem zvyklý na to, že jsi arogantní, povýšená a že sama v sebe věříš. Tohle nejsi ty, Grangerová."