Neighbors [Larry Stylinson] (Cz) ✔︎

🍌3.𝓀𝒶𝓅𝒾𝓉ℴ𝓁𝒶🍌

To jsem však ještě nevěděl, že tu poznám někoho kvůli komu se mi tu bude líbit ještě víc. Tedy ze začátku, než zjistím, kdo vlastně je.

Louis

Po menším schrupnutí, které vůbec netrvalo 5 hodin. Ehmm, oops. Stává se. Navíc mám na to právo a nikdo mi za to nevynadá. Ach jaký to boží pocit se konečně postavit na vlastní nohy. Sice jsem k tomu byl donucen, ale teď jim snad za to půjdu ještě poděkovat.

Konečně bych si taky mohl nechat udělat to tetování, které už nějakou tu dobu chci, jenže jsem nemohl, protože mi to rodiče zakázali. V našem domě panovalo pravidlo, že dokud budu bydlet pod jejich střechou, tak je budu poslouchat na slovo, takže jsem byl vlastně takový jejich pes, než syn.

Po asi půl hodinovém přemlouvání jsem konečně vylezl z té úžasně měkké postele, na které jsem si připadal, jako kdybych ležel na mráčkách. Tak jsem si v ní připadal. Navíc byla velká a já, jelikož jsem malého vzrůstu, si v ní připadal, tak moc osamocený.

Až teď jsem si uvědomil, že už vlastně nemám nikoho. Doteď jsem měl rodiče, ale teď? Teď nemám nikoho.

Ano, chápete to správně. Nikdo opakuji nikdo se nikdy nechtěl, nechce a nikdy chtít nebude bavit s takovou nickou jako jsem já.

Smutně jsem si povzdechl, ale už jsem si zvykl. Zvykl jsem si na tu samotu. Na to, že všichni stáli v hloučkách, jen Tomlinson si šel chodbou sám a všichni se na něho dívali a utahovali si z jeho velkého a trochu ženského zadku. Vlastně on tak trochu má ženské tělo, ale nikdy si nemyslel, že by mu za něj někdo mohl posmívat. No může.

Přestal jsem nad tím přemýšlet a došel ke skříni, kde jsem si na sebe vzal rifle, tričko, mikinu, bundu, boxerky a ponožky.

Oblékl jsem se a pomalu s peněženkou a mobilem vyrazil na velké nákupy. Vklouzl do obchodního centra, kde vlezl do prvního obchodu, který se tu nacházel. Neměl rád lidi a lidi nejspíš neměli rádi jeho. No, nedivil se jim.

V obchodě si koupil tričko a o dvě čísla větší a hlavně pohodlnou černou mikinu, když už nemá toho kluka, od kterého by si mohl půjčovat mikiny, tak ať má aspoň nějakou velkou mikinu, aby si nepřipadal jako ještě větší nicka, než už je.

Vylezl ven z obchodu a zamířil do dalšího, kde si vybral dvě knížky Bez Naděje a Ztracená Naděje. Ano patřily k sobě. Vím, že je to čtení pod holky, ale já si občas připadám jako holka, takže tak.

Vymetl ještě asi dva další obchody. Domů se vracel se dvěma taškama. V jedné bylo oblečení s knížkami a v té druhé bylo jídlo.

Přišel do bytu a zamířil do ložnice, kde nechal jednu z tašek a poté zamířil do kuchyně, kde začal potraviny uklízet buď do ledničky, kterou okamžitě zapnul, nebo do špajzky.

Vrátil se zpět do ložnice, kde se převlékl do šedých tepláků a do svého oblíbeného trochu už vytahaného černého trika.

Oblečení, které nakoupil si uklidil do skříně, tedy až na velkou mikinu, kterou hodil na postel a na noční stolek položil knížky, které si koupil.

Připadal jsem si tu tak sám. Vím, že jsem tu byl sám, ale prostě to tady na mě působilo depresivně. Tenhle byt byl luxusní a hlavně velký. Myslím, že tři nebo čtyři lidi by tu v pohodě mohli žít, jenže já jsem mu sám a kvůli tomu se mi byt zdá ještě víc větší, než doopravdy je.

Sedl jsem si na postel, zádami se opřel o pelest postele a popadl jednu z knížek. První láska. Začal číst a než se nadál byl u konce a bulel jako želva. Proč to muselo takhle dopadnout?

Setřel jsem si slzy. Tohle si Axi aRobinson vůbec nezasloužili. Měli být spolu do smrti, což vlastně byli, ale neumřeli spolu. Vždyť Robinson měl před sebou ještě celý život, ale osud vybral jinak. Kruci písek. Život je občas vážně nespravedlivý.

Povzdechl si a koukl na hodiny. Bylo něco kolem půl osmé a já, i když jsem spal nějakých devět hodin, byl znovu unavený.

Ono se to nezdá, ale to nakupování je vážně občas strašně unavující. Už vím proč se nakupování vyhýbám až do doby, než je to vážně nutné.

Zítra je naštěstí neděle, takže nemusím do práce, ale v pondělí už bohužel. Mám svojí práci rád, ale nikdy se mi tam nechce. Mám totiž úplně úžasného šéfa, kterého bych nejradši občas nakopal do prdele.

Povzdechl jsem si a přešel z ložnice do kuchyně, kde jsem si vzal ze skříňky milku s oreem a vrátil se zpět do postele.

Sundal jsem si tepláky, nasadil si mikinu, milku jsem si položil vedle sebe a čapl notebook. Otevřel jsem ho a najel na seriál dva a půl chlapa a klikl na první díl.

Spokojeně jsem se koukal na seriál, jedl u toho milku, i když bych neměl, protože budu ještě víc tlustý, než už jsem, když jsem uslyšel sténání. Hodně hlasitý. Bodlo mě u srdce a radši jsem si vzal sluchátka, abych to nemusel poslouchat.

A dál se věnoval Charliemu, který se zrovna hádal s Alanem.
_____________

Ráno jsem se probral s trhnutím kvůli noční můře, která mě už nějaký ten pátek pronásleduje a né a né odejít.

Povzdechl jsem si, vylezl z postele. Oblékl jsem si tepláky ze včerejška a došoural se do kuchyně, kde jsem si připravil snídani.

Snědl jsem půlku snídaně a zbytek si schoval na později. Přeci nebudu plýtvat jídlem. Co by za tohle daly děti z Afriky.

Dal jsem si ohřát vodu na kafe, abych se po ránu aspoň trochu probral, když někdo začal silně ťukat na dveře.

Pomalu jsem se z kuchyně došoural ke dveřím a otevřel dveře, za kterými stál vysmátý Niall. Dělá ten kluk - chlap i něco jiného, než že se usmívá?

" Ahoj Louisi, vadilo by ti kdybychom si tykali? Myslím, že jsme tak postejně stáří" zazubil se na mě a já zakroutil hlavou na náznak, že nevadilo.

" Super jsem Niall" natáhl ke mě ruku a já jí přijal.

" Louis" šeptl jsem. Snažil jsem se na něho aspoň pousmát, ale nešlo to. Moje rty si dělaly, co chtěly.

" Nechceš jít na kafe nebo na něco?" Zeptal jsem se, ale bylo mi jasné, že se z toho vykroutí, protože se s někým jako jsem já nechce bavit.

" Rád" zazubil se a než jsem jsem se nadál, tak jsem mu zaléval turka.

" Tady" šeptl jsem a položil hrneček s kafem před něho na stůl.

" Díky. Ty asi nebudeš moc výřečný, co?" Zeptal se Niall.

" Jak kdy" Zamumlal jsem a napil se svého ovocného čaje se skořicí. Miluju ten čaj.

" Jak se ti tu líbí? Jaká byla první noc? Už jsi se poznal s někým kdo tu bydlí?" Vychrlil Niall

" Je to tu takový velký. Šlo to. Ne zatím ne." Odpověděl jsem mu.

" Jak jako moc velký?" Zeptal se smíchem Niall.

" Já nevím. Možná to přijde jen mě, ale prostě mi to přijde moc velké pro jednoho člověka a zvlášť, když jsem tak malý. Potom mi to tu připadá ještě dvakrát tak velké." Vysvětlil jsem

" Aha. No nic budu muset běžet" řekl když se koukl na hodiny. " Kdyby něco Louisi, tak bydlím hned nad tebou, tak klidně přijď a nebo víš co? Máš tužku a papír?" Zeptal se Niall.

Já mu to beze slov podal. Něco tam načmáral a následně mi papír i s tužkou podal.

" Tady máš moje číslo. Kdyby něco, tak mi napiš nebo zavolej, dobře?" Zamumlal Niall

" Dobře" pípl jsem a následně ho vyprovodil z bytu.

Tak a co teď? No mohl bych něco upéct. Jo už vím. Upeču Krtkův dort, který jsem si včera koupil.

Přešel jsem zpět do kuchyně a vytáhl všechno potřebné a pustil se do toho.

Užijte si čtení ❤️