Tak jsem dorazil do kláštera. Byl velký, vysoký, gotického slohu. Než ksem vstoupil musel jsem si nasadit róbu která vypadala jako by s ní někdo vytíral prach. Přišel za mnou mnich a představil se mi jako bratr Konrád. Byl starší a zarostlí a vypadal jako by si chtěl sáhnout na malého chlapečka (což později nebylo nic výjmečného, protože tak vypadali všichni). Dal mi pergamen na kterém byl napsán seznam aktivit na den. Vždy jsem si myslel že býti mnichem bylo docela dobrý ale po přečtení jsem zjistil že to bude docela fuška. Bratr Konrád mi řekl že jsou všichni ostatní zrovna na mši a tudiž se mám přidat. Vstoupil jsem do baziliky která byla obrovská, a kdybych v ní zařval pravděpodobně bych tak vysklil všechny okna. U oltáře stál nějaký starý muž v róbě, asi opat, a hlaholil něco latinsky. Přidal jsem se tedy a začal se modlit s ostatními mnichi. Každého jsem si důkladně prohlédl ale jeden mě zaujal nejvíc. Nešlo o to že byl ze všech nejmenší ale spíš o to že měl na hlavě nasazenej malý sud. Docela divný ale nikomu to očividně nevadilo. Když mše skončila přesunuli jsme se do jídelny. Ke mě si přisedl jeden mnich asi tak mého věku a představil se mi jako bratr Řehoř. Byl docela simpatický a hned se se mnou začal bavit. Po pár minutách mluvení jsem zahlédl toho malého mnicha se sudem na hlavě a tak jsem se Řehoře zeptal. "Kdo je támhle ten mnich se sudem ma hlavě?" "To je Jonáš. Je z nás nejmladší. Nastoupil do kláštera týden před tebou." Odpověděl Řehoř. "A proč nosí na hlavě ten sud?" "To kromě opata nikdo z nás neví. Ale taky mi to vrtá hlavou." Dokončil jsem jídlo a přesunul jsem se do knihovny kde jsem měl číst bibli v latině. Latinsky jsem uměl jen trochu takže mi to moc nešlo. Místo čtení jsem tedy začal pokukovat po dalších mniších, ale starší mnich si toho všiml a dal mi pohlavek. "Počumováním po ostatních se starý zákon nenaučíš!" Potom jsem alespoň začal dělat že čtu. Den se chýlil ke konci a já už jsem byl tak unavenej že se mi zavírali oči. Najednou mi někdo poklepal na rameno. Když jsem se otočil byl to ten mladý mnich Jonáš se sudem na hlavě. "Pojď, všichni už jsou v postelích a ty seš furt tady. Jestli tě tady takhle uvidí starší mnich napomene tě." Řekl sametovím hláskem a zavedl mě na pokoj kde jsem zalehl do postele. Než jsem usnul hlavou mi lítali myšlenky jako proč má na hlavě sud? Jak vypadá pod ním? Setkám se s ním ještě? Ach, jak moc mi chybý jeho sametoví hlas. Zítra se ho zeptám proč má na hlavě ten sud. Snad se neurazí.
