Kapitola 4: První zářez

6 1 0
                                    

Probudil jsem se a uvědomil jsem si že jsem usnul s Jonášem v náručí. Byl tak roztomilej když spal. Neudržel jsem se a přičuchl jsem k jeho sněhově bílím vlasům. Voněli jak lupy a vši. Začal jsem mu potichu šeptat do ucha aby se probudil. To nezbralo tak jsem zvýšil hlas a on se probudil. "Jonáši. Slez ze mě prosím." Svalil se ze mě jak sud piva. Nutno podotknout že ten sud na hlavě neměl. Pomohl jsem mu vstát na nohy a koukl jsem se na jeho obličej. Když budu ignorovat ospalky v jeho zžilnatělích očích tak se mu modřiny krásně zahojily. "Jak se ti spalo?" Zeptal jsem se. "Jako na obláčku." Odvětil. Uvědomil jsem si že jsme pravděpodobně prošvihli ranní mši. "Proboha Jonáši, jestli se o tom dozví opat tak jsme v ři-" "Neklej! Já vím, včera večer jsem ti to říkal. Snad to nikdo nizjistil."

Přesunuli jsme se do jídelny kde už všichni snídali. Hned mezi dveřma nás zastavil starší mnich. "Kampak Kampak Mládežníci? Snad ste neporušili denní řád." "Mi jsme se ztratily." Odpověděl jsem. "Panečku, jak originální výmluva. Dostaneš deset ran holí. A ty bratře, tebe si vyžádal sám opat." Koukl jsem se na Jonáše a ten byl napokraji slz. "Počkat. Proč by měl jít za opatem." "Protože si vyžádal jeho přítomnost. Proč se ptáš?" "Protože mám ptací náladu. Proč se ptáš?" "Protože mám taky ptací náladu. A teď se jdi najíst já doprovodím bratra Jonáše k opatovi." Nechal jsem je odejít. Sedl jsem si ke stolu ale nejedl jsem. Vedle mě seděl bratr Řehoř a jedl si svoje jídlo. Naštěstí jsem měl plán. Odplížím se z jídelny, potichu projdu skrz chodby kláštera až k opatově komnatě kde načapám toho úchylnýcho zkurvysyna. Tak jsem se zvedl od stolu a šel jsem směrem k východu. "Jaroslave! Blázníš? Jestli tam pudeš, dostaneš flákanec." Řekl mi šeptem bratr Řehoř. "Buď tiše, všechno zvládnu." Řekl jsem a vyšel jsem nepozorovaně ze dveří.

Chvíli jsem šel po chodbách kláštera až jsem došel k opatově komnatě. Koukl jsem se dovnitř klíčovou dírkou ale nic jsem neviděl. Přiložil jsem ucho ke dveřím ale nic jsem neslyšel. Zatáhl jsem za kliku a dveře byly odemčené. To mě překvapilo. Opatova komnata byla prázdná. Kam se jen mohl podít. Co ten starej svraštělej parchant dělá s chudákem Jonášem? Nastražil jsem uši a zaslechl jsem vzdychání. Šlo to ze zdi. Zatlačil jsem na zeď a ta se otevřela stejně jako vchod do lázní. Sešel jsem dolů a co jsem vyděl bylo strašlivé. Opat měl vlastní sado maso sklípek na jehož zdech vyseli nástroje hromadného ničení jako bič, obušek, želízka nebo anální otvírák. Vyděl jsem opata jak osahává a mlátí nahého, spoutaného plačícího Jonáše. "Co si kurva myslíš že děláš ty pánbíčkařské hovado!" Zařval jsem. "Šukám, ty mamrde" "Za tohle tě zabiju dědku." "Zkus to ale nezapomínej že mé jméno je Bohumil. Mé jméno napovídá kdo je na mé straně." "Ale mé jméno je Erwin, a mé jméno říká že vyhraju. UNO REVERSE CARD." "CožeaaaAAAAAAAA!" Starý opat se změnil v prach a vypařil se. Musel jsem teď ale pomoct Jonášovi. Vyndal jsem mu roubík z pusy a rozvázal jsem mu pouta. Hned potom spadl na zem zhluboka dýchajíc a pozvracel se. Celé jeho tělo bylo pokryto jizvami a modřinami. Musel jsem ho ošetřit. Všiml jsem si že ze sklepu vychází ještě jedny dveře, ty musejí vést do lázní, tam Jonáše ošetřím.

Dorazil jsem do lázní s nahím Jonášem v náručí. Položil jsem ho do vody a opláchl jsem jeho jizvy a modřiny houbou. Ústa měl pořád od zvratků tak jsem mu je utřel. Měl neustále u očí slzi, chudáček. "Neboj, teď už si v bezpečí." Řekl jsem mu "D-d-děkuji" odvětil. Prohlédl jsem si Jonášovo nahé tělo. Přestože byl muž byl dost hubený a zženštilí. Líbil se mi. Tak moc jsem se ho chtěl dotknout.

                                                           🍋

Přišel jsem k němu blíž a pohladil jsem ho vlasech. Už byl klidnější a nebrečel. Bylo mi ho strašně líto a chtěl jsem mu dělat dobře. Podíval se na mně a já se začervenal protože viděl jak si ho prohlížím. Trochu se uchechtl. "Proč se na mně tak díváš Erwine?" "Prošel sis toho tolik a zažil si hodně bolesti. Chci aby ses cítil dobře." Řekl jsem a políbil ho na rty. Začervenal se a překvapeně se na mě podíval. "Erwine, vždyť tohle je proti církvi." "Tady na nás církev nedosáhne." Řekl jsem a znova ho políbil na rty. Potom jsem začal líbat na krku kde se mu vytvářeli červené fleky. Sjížděl jsem až ke hrudi kde jsem začal líbat jeho bradavky. Začal jsem je lízat a tahat za ně. Do toho jonáš potichu vzdychal. Do jedné z bradavek jsem ho jemně kousl. Zakřičel z rozkoše. Poté co jsem byl hotov s bradavkami jsem se přesunul k břichu které jsem začal líbat a olizovat. Jonáš sebou trochu cukal, nejspíš protože ho to lechtalo. Jeho kůže byla hladká a měkká bez chloupků. Když jsem zkončil s břichem koukl jsem se na jeho penis. Byl menšího vzrůstu a bez ochlupení s předkožkou přetaženou přes žalud. Dotkl jsem se jeho penisu a Jonáš začal vzdychat hlasitěji. Chvíli jsem si hrál s jeho předkoužkou než jsem si ho strčil do pusy. Přejížděl jsem přes špičku jeho penisu jazykem a cítil jsem jak pulzuje. Jednou rukou jsem objal Jonáše kolem pasu a druhou rukou jsem uchopil jeho varlata a začal je masírovat. Mezitím se jeho penis v moji puse zvětšil a ztvrdnul. Masíroval jsem jeho malá měkká varlata a on hlasitě vzdychal zatím co jsem v puse srkal jeho chloubu. Takhle jsem pokračoval ještě nějakou dobu než jsem cítil jak mi pusu zaplnila teplá lepkavá tekutina. Vyndal jsem si jeho penis z pusy a polkl. Na bradu mi ještě kápl zbytek spermatu který jsem slíznul jazykem. Koukl jsem se na Jonáše a ten zhluboka dýchal a jeho obličej byl růžoví. "Líbilo se ti to?" "Ano, moc," řekl mi přerušovaně kvůli jeho hlasitému dýchání. Políbil jsem ho na tvář a objal jsem ho. Rozhléld jsem se kolem a jakoby nám všechny fresky na zdech lázní tleskali.

You've reached the end of published parts.

⏰ Last updated: Apr 16, 2021 ⏰

Add this story to your Library to get notified about new parts!

Ďábel se svatozáříWhere stories live. Discover now