Osud s draky

25. Noví Blpané: Erik Bouřlivec, pověstný dračí pirát z Blpu

Ahoj, mí Dracomilové! A znovu. Že jste mě tu nečekali 😈? No můj megaspisovatelský mód pokračuje a s ním poslední část druhé fáze Osudu jménem Noví Blpané. Po této části se Osud po víc jak roce ubere do své závěrečné fáze, ale do té chvíle tu máme druhou postavu od super holky jménem Danhelka a to Erika Bouřlivce. Obrázek jeho dračice Přeháňky máte přímo od ní v úvodu 🖤.

Pozor! A nejenom to! Opět se tu objeví vzácný, ale tentokrát opravdu vzácný host. Kdopak to asi bude? Čtěte a dozvíte se to. Přeji příjemnou zábavu 😉.

***

Na Novém Blpu se Slunce pomalinku chystalo k zapadnutí, ale život na něm se ani zdaleka ještě nechystal spát. Já tedy rozhodně ne. Byl to teprve můj druhý den na Novém Blpu a i když jsem měla za sebou dooost práce, chtěla jsem z něj vytěžit co nejvíce. Ještě přesněji co nejvíce s Broučkem. Od jeho poznávání s Děsovkou jsme neměli možnost jen tak létat, tak to bylo přesně to, co jsme udělali. Létali, nad oceánem, kolem bezpečí ostrova a smáli se jak už dlouho ne. Oba dva. Broučkovi ve větru samým štěstím plápolal jazyk a já u toho jen křičela: "JUCHŮŮŮŮŮ!" tak nahlas, jak jsem jen mohla. Vždyť to přece bylo tak neskutečné! Broučkova křídla mávala, až to znělo jako hromobití, kolem nás létaly zástupy draků všeho druhu, a my kolem nich kličkovali, jako bychom tohle místo i sebe navzájem znali už léta. Společně jsme se pořád vynášeli prudce do nebe, a pak se zase spouštěli dolů k moři tak rychle, až to kolem nás fičelo, a to, co mě dříve naplňovalo takovou hrůzou, nyní působilo radost jakou jsem necítila už léta.

"WHOOOOHOOOOOO!!!" vycházelo ze mě i přes ten fičák. Pak, těsně nad hladinou, jsem zatáhla Broučka za otěže, jestli se tomu dalo tak říkat, a on narovnal křídla tak, až jeho tělo sjelo po rovince vodní hladiny takovou silou, že veškerá voda i život kolem ní poodlétl. Nechávali jsme za sebou hotovou peřej, která by vyhodila z rovnováhy i tu největší bitevní loď na světě. Popravdě menšími rybařícími loďkami kolem to opravdu zamávalo, když jsme kolem nich zatočili, tak jsem nevedla Broučka zpátky nahoru, na lodě zavolala: "Pardon!" a pak jsme vyletěli ještě výš do rovinky, ve které jsem si do deníku mohla v klidu ihned zaznamenat tento náš úspěch.

"Tomuhle budeme říkat Divoká řeka. Co ty na to?"

Brouček byl pro, tak jsem ho pohladila, hodila mu kamínek, co jsem měla jako mlsku v tašce, a posléze ho navedla k odpočinku na útes, odkud byl nádherný výhled. Tam si Brouček vysloužil ještě jedno extra podrbání než jsem se podívala na zbytek náčrtů, co jsem si ráno u snídaně udělala.

"Ještě tu mám nějaké nápady, kdybys měl zájem. Divokou řeku bych třeba chtěla ještě o levl zvýšit na Vodní vír. Pak tu mám Ohnivý příkop, Zvukovou vlnu, Domino, Lavinu a nakonec Vzdušnou sekeru." Na tu se Brouček ozval, tak jsem se zeptala: "Vzdušnou sekeru chceš zkusit? Ale ta je těžká. A plánovala jsem ji použít na lodě." Broučkovu přemýšlivé zahučení mě však přinutilo taky přemýšlet. "Ale někde to nejprve musíme zkusit, to je pravda, že?" uznala jsem. "Navíc tenhle trik by ti v budoucnu mohl hodně pomoct. Tak ho chceš tedy zkusit?"

Chtěl a moc.

"Tak dobrá." Poplácala jsem ho po tváři, aby se uklidnil a znovu jsme vzlétli. To zapadající Slunce bylo opravdu překrásné. Bylo ironické, že čím blíže bylo Slunce svému odpočinku, tím silnější byly jeho paprsky, ale právě ty nám dávaly ještě možnost zkoušet nové a nové věci, než se definitivně setmí.

Zrovna jsme s Broučkem hledali nějaké nepotřebné dřevo na výrobu cvičného cíle, když kolem nás, a dost BLÍZKO, nutno dodat, neuvěřitelnou rychlostí proletěl nějaký bezohledný jezdec a ještě mu při cestě padal nějaký binec.