Snaha o vymáčknutí jediného slova,
vytáhnout ho z tuby plné husté lepkavé tekutiny.
Nic ji nenapadne, píše od znova,
octne se pod neprodyšnou vahou písečné laviny.
Kéž by to opět mohla vyřknout,
bez zbabělého zdráhání.
Sladká slova někomu ze rtů slíbnout,
při láskyplném milování.
Ta chvíle ji již párkrát navštívila,
ano přišla a dívala se na ni.
Pohladila ji a krásný den chvíli popřála,
zfoukla chvíli, kterou měla na dlani.
Jak smutno může jí býti,
když trhá lístky okvětní.
Trhá jeden po druhém,
povislé koutky, když trhá poslední.
Třpyt jež se jí blyští v očích,
když černý havran přistane jí na rameni.
Svět se s ní dokola rychle točí,
když si hrají jako smyslů zbaveni.
Ona byla dívkou nesmělou,
a on byl černým havranem.
Nemohla býti jeho milou,
vítr z křídel srdce zavane.
YOU ARE READING
Nevíš nic, dokud si to neposlechneš...
PoetrySbírka básní z každodenního života, které většinou mají do světa zaslat nějaký pocit. Něco, co by si mohli lidé přečíst a porozumět těm ať už šťastným nebo nešťastným chvilkám. Přečtěte si, zkuste porozumět a třeba i soucítit. Soucit, pochopení, lás...
