Mravenčení na kůži neustává,
co by tak jen mohlo pomoci.
Správné péče se ji nedostává,
snaží se tedy utéci.
Chtěla by být osvobozena od toho brnění,
volně dýchat, aby volnou cestu měla.
To všechno by dostala, z vezení vyproštění,
kdyby se pod tíhou onoho těla na chvíli zachvěla.
V těchto dnech, kdy je kůže zamrzlá jako ledovec,
pociťuje jí již štípání známé.
To jako když slz vypláčete celý hrnec,
tak jako palčivá bolest očí, tak citlivou kůži máme.
Pod tíhou toho těla roztaví se jako kov,
ale snadno zatuhne, když jí nevěnujete pozornost.
Když však zahájíte neústupný lov,
možná že ta kůže už nebude promrzlá na kost.
Možná, že bude hřát a hřát a hřát,
zachovejte ledový klid a probuďte v sobě démona.
Aby pod vášnivými polibky mohla tát,
jako na zavolanou pak přijde žáru a vášně lavina.
YOU ARE READING
Nevíš nic, dokud si to neposlechneš...
PoetrySbírka básní z každodenního života, které většinou mají do světa zaslat nějaký pocit. Něco, co by si mohli lidé přečíst a porozumět těm ať už šťastným nebo nešťastným chvilkám. Přečtěte si, zkuste porozumět a třeba i soucítit. Soucit, pochopení, lás...
