Nevidím je,
nevidím to,
pomozte mi,
jsem bezradná.
Létám, létám, létám?
Co se to děje,
labyrint, kde se vše ztrácí,
i rozum zde zabloudil.
Labyrint plný temných duší,
toulají se tu denně.
S prázdnotou v očích,
bělmo bez zornic.
Klepu se, mám strach,
řvu do tmy.
Řev je podobný spíše zpěvu,
neumím řvát.
Ale, já chci!!!
Naučte mě to někdo,
prosím, jsem bezradná.
Ale já chci i lítat.
Ale když jsem to jednou zkusila,
spadla jsem do vody.
Hluboko,
viděla jsem spoustu ryb.
Ladně si tam plavaly,
ploutve jim vlály do rytmu pohybu.
Vydržely tak plavat hodiny,
chci taky umět dýchat pod vodou!
Ale když jsem to jednou zkusila,
viděla jsem sluneční paprsky,
vzdalovaly se, ale něco se přiblížilo,
ruce.
Pak jsem se probudila,
kašel a všude samá voda,
byla jsem mokrá,
jako bych právě vylezla z vody.
Vzpomněla jsem si na ty ruce,
silné ruce co mě vytáhly.
Zase jsem je spatřila,
jemu patřily.
Usmál se na mě,
pak zmizel.
Já běžím lesem,
mám strach.
Maminko co se to děje,
řekneš mi pohádku?
Chtěla bych klidně spát,
aby se mi zdálo o tobě.
A proč ten princ utekl?
A proč nepřemohl draka?
A proč ten drak chtěl unést princeznu?
A proč Alenka spadla do jámy?
A proč nemůžeme vidět pocit?
A proč je ten pocit tak silný?
A proč věříme ve věci, které neexistují?
A proč nevěříme ve věci, které existují?
Láska
A proč jsou slzy slané?
A proč mám oči zarudlé jako krvavé nebe při západu slunce?
A proč mé srdce má barvu zarudlých očí, které vypadají jako krvavé nebe při západu slunce?
A proč jsem já ten západ slunce?
A proč?...
YOU ARE READING
Nevíš nic, dokud si to neposlechneš...
PoetrySbírka básní z každodenního života, které většinou mají do světa zaslat nějaký pocit. Něco, co by si mohli lidé přečíst a porozumět těm ať už šťastným nebo nešťastným chvilkám. Přečtěte si, zkuste porozumět a třeba i soucítit. Soucit, pochopení, lás...
