Dream job [MadaNaru, ItaNaru, SasuNaru] ✓

Kabinka

Několik dalších týdnů Narutovi ubíhalo skoro až nepředstavitelným tempem a vůbec nevěděl, kam dřív skočit. Starost ohledně zařizování věcí do školy, nakupování všech možných i nemožných vybavení, mu zabralo většinu jeho volného času, takže se svými představami, jak stráví dny u vody s přáteli, se musel hodně rychle rozloučit. Ani pracovní dny mu zrovna dvakrát moc volného času nepřinášely. Každé pondělí se vždycky celý den věnoval Sasukemu, což byl popravdě asi ten největší záhul. Hned jeho první pracovní den si zopakovali sobotní eskapádu s deepthroatem, v němž ho Narutův vnitřní, temný hlásek nadšeně podporoval.

Další týden to bylo to samé, avšak těsně před tím, než mu měla skončit směna, ho mladý Uchiha ohnul přes pelest postele a dal mu co proto. Ne, že by se mu to nelíbilo, ba naopak. Na to, že byl stejně starý jako on, vypadal, že má hafo zkušeností, ale moc se mu nelíbilo, jak arogantním a majetnickým způsobem s ním jednal. Byl by přísahal, že v okamžicích, kdy se nedíval, ten zvláštní mladík shazoval svojí masku, snad jako kdyby ho trápilo něco, o čem nechtěl někomu říct, ale v další vteřině se zas choval jako namyšlené, perverzí hovado, že byl blondýnek rázem přesvědčený, že se mu to snad jenom zdálo.

I tak si ale dal za úkol, sledovat ho při jejich společně strávených chvílích trochu pozorněji, aby zjistil, co s ním bylo. Třeba se mu nakonec podaří zjistit, že to celé je jenom dobře promyšlená obrana před jeho skutečným, pravým já.

Směny u Itachiho byly snad jeho nejklidnějšími dny vůbec. Starší z bratrů po něm většinou nic peprného nechtěl, a buď požadoval jen řádný úklid, nebo si poklidně povídali. Mimo to ho dlouhovlásek učil, přesně jak slíbil, jak přesně by se měl v jejich společnosti chovat. A i když to šlo velmi pomalu, podařilo se mu alespoň červenat se o něco méně. Naruto si nemohl pomoct, ale s tímhle Uchihou docela rád trávil čas. I tak mu ale v hlavě hlodal malý červíček, který mu tiše našeptával, že jeho úchylná stránka se jistě projeví již velice brzy.

Největší starost ale Uzumakimu dělal nejstarší z nich. I přesto, že pokaždé, když na něj pohlédl, jej propaloval temným, chtivým zrakem, působícím, že ho každou chvíli přirazí ke zdi a pořádně a hluboko si ho vezme, jediné, co po něm chtěl, bylo obíhání úřadů a papírování. Kdyby se Naruto měl přiznat, vůbec se v něm nevyznal, jelikož čekal, že to bude právě on, kdo po něm bude chtít ty nejhříšnější praktiky. Místo toho jej ale celou dobu skenoval hlubokým, žhavým pohledem, který se mu propaloval hluboko do těla a způsoboval, že kalhoty mu byly najednou jaksi těsné. Po jeho druhé směně u něj se mu o něm dokonce už i zdálo, a i přesto, že sexuálních hrátek měl dost s jeho synovcem, si přišel jaksi nevybouřený. Bylo to přinejmenším zvláštní, ale nevěděl, co si myslet.

Poslední středu předtím, než mu měla začít škola, ho Itachi vzal do obchodního centra na nákupy, aby si pořídil něco, v čem se na univerzitě bude cítit pohodlně. Přece jenom to měl být nový začátek jeho života a nemohl chodit v těch starých, otrhaných hadrech. Navíc dlouhovlásek zastával názor, že šaty dělaly člověka. A co jiného by mu mělo v jeho sebevědomí pomoct víc, než skvěle padnoucí hadry?

"Vezmu si tyhle tři košile a jedny ty černý kalhoty," kývl nakonec po dlouhém vybírání hlavou směrem ke kabinkám. I když měl mzdu opravdu vysokou, Itachi stejně trval na tom, že mu všechno zaplatí. Bylo by mu trapné, kdyby vykoupil celý obchod. Rozešel se k převlékací části, otevřel si dveře a chystal se je zavřít, aby měl soukromí, když do něj najednou narazilo tělo druhého muže, až nechápavě vyjekl a upustil všechno oblečení na zem.

"Co to-," chtěl se zeptat, a tak zvedl svůj modrý, nechápavý pohled k jeho obličeji, když se zděšeně zarazil. Tam, kde jindy bývala mile se usmívající tvář a oči hrající důvtipem, nyní byla jen čistá, nefalšovaná a jiskřivá touha. Naruto zmateně zamrkal a myšlenkami se vrátil ke dni, kdy toho muže ještě skoro neznal, a v hlavě se mu najednou vědoucně rozsvítilo.