Osud s draky

19. Noví Blpané: Thálie a Hafanoha, nová generace blpských průšvihářů

Ahoj! Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho. Poslední kapitola byla v říjnu. Stydím se. Ale zase je dlouhá. Přes 5600 slov. Je to malá náplast na to, že popravdě jde o poslední kapitolu, než dodělám adventní kalendář. To se omlouvám. Ale pokud je délka, a zbývající hlavní postavy mých přátel 😉, málo, na konci vás čeká, troufnu si říct pořádné překvapení. Užijte si ho 🥰.

***

S Kirinem to bylo velmi příjemné odpoledne. Což by mě před výpravou do soustroví nikdy nenapadlo, protože to bych si neuměla představit, že mě někdy strčí k někomu koho neznám a já se tam budu cítit dobře. Ještě teď se tomu divím. Ale bylo to vážně super. Řekli jsme si hromadu historek, dozvěděla jsem se, že umí spoustu bojových technik od východních po západní, díky čemuž si vytvořil vlastní bojový styl, se kterým si většina protivníků neví rady. Ukázal mi i své zbraně, ale také jsme se smáli nad vtipným věcmi. Obzvláště vtipné bylo, když on nepoznal, že mě je dvacet jedna, a já neoplátku nepoznala, že jemu je už čtyřicet pět. Skoro čtyřicet šest. Ale asi je to lepší, než když vám tipnou víc, ne?

Nakonec jsem se cítila dostatečně silná, abych si promluvila se Zefýrou o dalším postupu s Broučkem. Bylo zvláštní nad tím takhle přemýšlet. Měla jsem pocit, že na to, kolik jsme toho prožili, jsme se ani nestihli poznat, a teď jsme se měli co nevidět rozloučit. Bylo to celkem depresivní... Budiž, možná jsem nebyla tak silná. Proto jsem se rozhodla ještě předtím navštívit našeho pacienta. Abych to trochu oddálila. Brouček určitě moc rád uvidí, že se mu daří dobře, a já taky.

Přistáli jsme ve vsi a Kirin nám všem ještě dával prohlídku. Vlastně ukazoval na vše, co jsem předtím viděla. Teď jsem byla v klidu a on mi vše ukazoval do detailů.

"Támhle máme hlavní napajedlo. Je to hlavní místo setkání všech neosedlaných draků. A tady máme poštovní centrum. Sem přilétají vycvičení hrůzáci hroziví s leteckou poštou. Když totiž začala fungovat hromadně, musel se zařídit systém. Teď sem létají zprávy z celého souostroví."

Poštovní centrum byla pro mě novinka. Šlo o neskutečný systém bidel, skladníků na svitky a pracovníků starající se jak o zprávy tak o hrůzáky. Na tak malé draky šlo o opravdu špičkové pracanty. Úplně jsem viděla, jak Evangelína na jejich odlet do světa hledí s obdivem a tajným přáním být velká a silná jako oni. Myslím velká v pomyslném smyslu.

"Líbí se ti to?" zeptala jsem se jí, když mi tak visela na ramenou. Malá dračice se ostýchala přiznat, že chce letět stranou od nás. Já se ale podívala na Kirina, jestli by se tam mohla podívat, a když pokynul jen směle do toho, i já pokynula hlavou na poštu a řekla: "Jen běž. Však ty nás najdeš. Když ne mě, tak Broučka určitě."

Evangelína se tedy ještě na všechny podívala, jestli se má odhodlat, a hned jak ji všichni svými pohledy povzbudili, nadšeně pískla děkuji a už letěla seznámit se. Hezky přistála u pestrobarevných hrůzáků, co měli zrovna volno, a dala se s nimi do řeči. Zdálo se, že ji přivítali. Tak aspoň někomu se to podařilo.

Slyšela jsem Štístka ležícího líně mezi Broučkovými parohy kváknout, tak jsem se rozhodla i jeho povzbudit. "Neboj. I na tebe určitě dojde. Jsou tu další hltavci?"

"HLTAVCI?!!!" zaburácel najednou starý mužský hlas. Až jsem povyskočila, protože jsem ho nečekala. A nečekala jsem ani, když se z davu kulhavým krokem vyřídil starý, šedivý Viking s dlouhatánským zapleteným knírem, malou helmou s dlouhými rohy, obřím kladivem místo levé ruky a dřevěným KOLÍKEM MÍSTO PRAVÉ NOHY! NO ON TO SNAD BYL...!!!!

"Ti jsou prokletý," nadával a ukazoval vyčítavým dřevěným prstem na nevinného Štístka na Broučkově hlavě. "NEJEDNOU se nám tu přemnožili! Říkám, že jestli se to stane EŠTĚ JEDNOU, TAK... Na co tak vejráš?"