Osud s draky

24. Noví Blpané: Hel, holka z plamenů, stejně jako její drak

Ahoj! Tak krátce po vydání SDP jste mě asi tady nečekali. Ale je fakt, že poslední kapitola zde vyšla před měsícem, tak jste se taky načekali, což mě vážně mrzí. Nicméně tu pro vás mám spolupráci s úžasnou Danhelka a celých 7500 slov. Jedná se o předposlední část série Noví Blpané. Bavte se!

***

"Pekařina?"

"Ne."

"Kovařina?"

"Ne."

"A co úklid dračích hromádek?"

"NE!" To poslední jsem už křičela. Ale jen z reflexu. Už jsem upřímně byla tak zoufalá, že jsem svěsila hlavu až k pokrčeným kolenům a opravila to na: "Možná." Taky to byla práce a někdo to dělat musel. Neznehodnocuju.

Ždibek se tak podíval na seznam dostupných prací a místo toho, aby přidal další škrtanec, zakroužkoval to a řekl: "Napíšu tam možná. Necháme to jako poslední možnost, když nic jiného nenajdeme."

Po tomhle následoval další můj povzdech. Najednou to, že jsem jen tak seděla na bedně, co fungovala jako lavička, a jen se cpala pečeným jablkem zatímco kolem mě všichni pilně a v ruchu pracovali v rámci oslavy dožínek, ve mě evokovalo to, že jsem ještě víc nanic než obvykle.

"Je to marný!" volala jsem. "Nic neumím!"

"Nesmíš být tak vybíravá," vytknul mi Ždibek. "Pak se práce hledá těžko."

"Hledá se to těžko, protože nic neumím," ujasnila jsem. "A nikdo nebude chtít ztrácet čas s mým zaučováním, když pak nezůstanu. Proto ty hromádky jsou zatím nejlepší věc na seznamu."

"Víš, co tu bude přibližně stejně dlouho jako ty? Dožínky! Můžeš pomáhat ve stáncích. Prodávat, krájet, vařit medovinu."

"Máma mě většinou z kuchyně vyhazuje," povzdechla jsem a dala si poslední kus jablka. Ohryzek jsem pak jako vždy hodila Broučkovi. "A pití alkoholu nepodporuju." To jsem dodala na konec. Brouček si mezitím zívnul a trochu znuděně si hlavu položil zpátky na tlapky. Nedivím se, že se nudí. Měli jsme jiné plány. Vymyslela jsem sedmý letecký kousek!

"Ale je to možnost," uznala jsem však Ždibkovi, abych mu nekřivdila. "Jen nevím, proč se snažit, když stejně pohnojím na co šáhnu."

"Hnojení jsi prošvihla, je období sklizně," poznamenal Ždibek s vtipem, ale já se nesmála. Raději jsem nechala své tělo sklouznout z bedny do ohbí Broučkova krku. Na útěchu kolem nás obtočil svůj ocas.

Ždibek se tak na nás podíval a řekl: "Hele, pořád tu jsou těžké manuální práce jako dřevorubectví a rybolov. Sama to možná nedáš, ale máš jednu velkou výhodu, a tím myslím OPRAVDU velkou výhodu hned vedle tebe."

"Myslíš Broučka?" pochopila jsem, ale úplně nesouhlasila. "Jako jó, asi to nabízí určitou výhodu, ale nechci, aby to oddřel za mě. To já bych nám měla vydělat na živobytí, ne on mně."

"S tebou to začíná být složitější než s Hel."

"S tou z ostrova Zběsilců?"

"Jo. Taky se tu ještě neuplatnila. A ani nechce. Vůbec nechce k lidem. Je tu spíš z donucení nebo... Nevím. Nechápu to. Spíš se divím, že odsud ještě nezdrhla."

"Hn," podivila jsem a automaticky se rozhlédla, jestli ji někde nenajdu. A světe div se, našla jsem ji. Tedy nejprve Stína, jak potajmu z bedny u jednoho stánku krade nějaký velký špíz a s ním potom utíká až dolů pod schodiště, kde jsem na moment zahlédla záblesk tmavě rudé a černé.