Osud s draky

13. Tohle je Beraní pahorek

Ahoj, tak jsem to stihla! Vítám vás zpátky po výzvě a zároveň po pěti letech na Wattpadu ❤️. Kapitola je sice kratší, holt to tak vyšlo, ale za to se tu seznámíte s dalšími postavami Kerny_citron72.

Bavte se!

***

Se Zitou jsme letěli dlouho. Byly to možná jen dvě hodiny, ale mě to prošlo jako dva měsíce. Stále jsem nevěděla, kam přesně míříme. Věděla jsem jen, že letíme směrem na sever, a nová informace, co jsem z ní konečně vydolovala, že to tajemné Zitino místo leží jižně od Ledovcového ostrova, domova sněžných přízraků. Ty bych ráda viděla, ale myslím, že na chvíli budu mít od dračího průzkumu a celkového kochání se pauzu. Zita i Údera měly pravdu. Potřebovala jsem úkryt.

Také jsem pochopila, že konkurence Zitě je potřeba dát prostor, tak jsem si se svými dračími přáteli četla nový Kapesní lexikon draků od Děsovky Obludné. Ležela jsem při tom na břiše, abych měla na Broučkovi rozloženou váhu a nespadla, pro jistotu. Konečně jsem si mohla přečíst něco nového o karmínových hrobohrabech.

"Takže karmínový hrobohrab. Jeden z nejohroženějších druhů... Obecně mírumilovné a majestátní stvoření, ale dokáže být agresivní, když ho vyprovokujete. To znám, kluku." Brouček se nato ozval, že chápe, tak jsem ho poplácala po čele a četla dál, jestli nenajdu něco nového.

"Vydávají velmi hlasité, téměř ohlušující zvuky. To jsem poznala já i Appassionata,... Co dál... Schopnost vychrlit lávu na paroží! To jsem tě ještě neviděla dělat. Úplně jsem zapomněla, že to umíte. Ani ten hrobohrab ze třetího hlavního dílu Jak vycvičit draka série to nedělal. Umíš to ty?"

Brouček jakoby přemýšlel, tak jsem radši řekla: "Nevadí. Jdeme dál. Je tu popis vzhledu, že radši používáte svou sílu a váhu než lávu, další popis, ocas jako sekera, skvělá ovladatelnost nad ním! Vidíš, to je nový. Ale svým způsobem jsem to taky viděla. Zdá se, že jsme si většinu prožili, kluku. No jo, je pravda že všechno se z knih nenaučíš." Nato frknul, tak jsem ještě jednou koukla do lexikonu, protože mi ještě malý kus zbýval. "Přednost dávají osamělému životu, ale pokud s někým naváže přátelství, stane se z něho věrný, starostlivý a velmi ochranářský drak." Nad touto informací jsem se z nějakého důvodu pozastavila. Zvláště po tom dalším, co se tam o tom ochranářství psalo.

"Stejně jako většina draků Kamenné třídy se díky mírumilovné a učenlivé povaze poměrně snadno cvičí. Pokud mu zachráníte život, můžete se být jisti, že hrobohrab vám zůstane věrný a jestli dojde na bitvu, nezaváhá ani chvíli, pokud vás bude moci chránit."

Najednou mi v hlavě začaly šrotovat myšlenky, které jsem ještě neměla.

Byly to totiž záporné myšlenky o Broučkovi.

"Takže... je možné, že tvá ochrana a láska vůči mně... je jen tvůj instinkt? Není to... kvůli mně?"

Brouček se za mnou starostlivě ohlédl, jak jen ze svého úhlu mohl. Hleděla jsem mu do toho modrého oka, které na mě koukalo, a dočista zlomeně se zeptala: "Jsi se mnou jen proto, že jsem ti pomohla?"

Evangelína se Štístkem a určitě i Phantom z tašky na mě hleděli se starostmi. Ale Brouček... Nevím, zda to bylo mým plašícím se srdcem nebo slzami v očích, ale poprvé jsem nedokázala pochopit, co se mi snaží říct. Mohlo to být i tím, že prostě nevěděl, co mi na to říct? Já sama nevěděla, co říkat. Třeba jsem se mýlila, třeba by se má ubohá pomoc v Jorviku nedala považovat za záchranu a vážně se mnou byl kvůli mně, ale třeba to vážně bylo dost, aby se mnou vytvořil to instinktivní pouto, jako blpský hrobohrab s malým Rybiflaksou. Bohové, jsem tak hloupá.