Shadows of future

Přítomnost- Tobias

Mezi mou a Maxovou hlavou proletěl šíp.A druhý se mi zabodl těsně před nohu.

"Sakra Tobiasi!"vykřikl Max.

"Už je po vycházkách, nikdo by neměl být venku."uchechtl se provokativně Tobias. I kdybych nevěděla že jsou bratři,tipovala bych to.

"Tak co tady děláš?"protočil Max očima.

"Viděl jsem vás vycházet ven tak jsem šel taky. Mimochodem co máš za zbraň?"pochleboval se pořád Toby.

"Nevytahuj se pořád s tím lukem, já si můžu cokoli přičarovat."zazubil se Max.

"Jo jasný a umíš s tím?"nenechal toho Toby a přejel prstem po tětivě jeho luku. Max si zkousnul spodní ret.

"Já jen že je období divokých medvědů... A podotýkám že..."

"Že nejsou normální medvědi. Toby mi do školy chodíme!"nevydržel to Max.

"Já ale schopnost mám..."zasáhla jsem.

"Jo, ale pořádně ji neumíš využ..."nedořekl Toby.

"T...To..Toby..."zakoktala jsem se strachy. Začali jsme s Maxem ustupovat.

"Co je?...........Ne..Není za mnou že ne...."polknul na sucho. Jen jsem nuceně polkla. Max sevřel v dlani hůlku a já sevřela dlaně připravená cokoli udělat. Medvěd začal zuřit. Napřahoval se že Tobyho mrští několik metrů daleko. Oči mu svítily temně zeleně a jeho zuby byly krvavě rudé. Je to jasné, někoho už ukořistil. Při té představě se mi sevřel žaludek. Když v tom tlapa byla centimetry od Tobyho hlavy. Prudce jsem vyvolala růst lijány a když byl medvěd uvězněný Toby se prudce otočil a vystřelil šíp. Medvěda to okamžitě zabilo. Uvolnila jsem zápěstí a Toby se začnul nervozně klepat.

"Toby dělej! Jdeme pryč!"křikl Max a švihl hůlkou. Objevila se motorka. Max okamžitě zatáhl Tobyho na motorku a já bez váhání naskočila. Uslyšela jsem dusot tlap. 

"Jdou po nás!"křičel Toby. Max protočil očima a zařadil větší rychlost. Po chvilce jsme už byli kousek před ochranou stěnou tábora když Max dostal smyk.

"AAAAA.."vykřikla jsem a nechtěně udělala kotrmelec.Kluci dopadli přímo za stěnu,do tábora. Já spadla na úplně opačnou stranu.

"Au..."šeptla jsem. Všechno jsem viděla rozmazaně,ale jedno jsem viděla. Maxe s Tobym jak poskakují a něco naznačují. Pak jsem uslyšela silné rány ozývající se za mnou a přibližující se osobu.

"TOBIASI NE! MADDIE!!"křičel Max. Pak mě někdo začal zvedat a rána dopadla vedle mě. Někdo-Toby-mě táhl za Maxem.Konečně jsem zaostřila pohled, ale hhned jsem se zase válela po zemi. Tobias neudržel rovnováhu a i se mnou se zkácel k zemi.

"Au!"řekla jsem ironicky a obrátila se směrem k lesu. Medvěd ještě zuřil a snažil se dostat za ochrannou zeď.Max se ke mně hned sklonil a začal se omlouvat.

"Co to má znamenat!?"ozval se hluboký mužský postarší hlas.

Stála jsem na všech čtyřech a drhla plácek kde se povětšinou konají zkoušky.Sedla jsem si na paty a s hadrem v ruce si utřela čelo. Trest za blbost. I když ta procházka byla super. Než se to zvrtlo. Musím najít Tobyho a poděkovat mu...A potom Maxe a uklidnit ho.Znovu jsem si klekla na všechny čtyři a drhla snad nevyčistitelnou šmouhu.

"Ahoj..."ozval se nejistý hlas. Toby. Vyskočil na podium.

"Ne! Stůj a ani se nehni!"vykřikla jsem a opatrně prokličkovala mezi mokrými místy. Toby mezitím seskočil pod podium.

"Jsi v pořádku?"zeptal se po chvilce.

"Jo já jo... A ty? Zaslechla jsem že máš něco s rukou..."sklopila jsem pohled.

"Jenom škrábanec, to nic není..."pokrčil rameny. Trošku jsem se naklonila a spatřila jeho obvázaný biceps. Pokývala jsem hlavou.

"Max tě tam neměl tahat, podle Hendrickse je to nejrozumnější kluk tady a v jednom z nejnebezpečnějších období tě tahá ven!"začal najednou.

"Neříkej že ty o mě..."nedořekla jsem.

"Ne že bys nebyla atraktivní a hezká...Ale já se na holky zatím necejtim. Ještě bych si znepřátelil jak bráchu tak Crise."začervenal se. Zvedla jsem levý koutek.

"Náhodou to od něj bylo hezký. Ty jsi nás vážně celou dobu sledoval?"neodpustila jsem si poznámku.

"Omlouvám se, ale já prostě miluju tohle období! Můžu vyzkoušet svůj talent... A teď jsem k tomu měl možnost.."zasnil se.

"Nevíš co za trest schytal Max?"přebila jsem ho otázkou.

"Vím, musí vydrhnout celou školu a má zabavenou tu jeho tyčku."zasmál se.

"On umí čarovat i bez toho ne?"uchechtla jsem se a hodila hadr do kýblu s vodou.Otočila jsem se zpět na něj. Byl hodně hezkej. Vlasy rozčesaný do pěšinky a po stranách rozházený. Zelený tričko který mi k němu nehorázně sedělo. 

"Umí, ale prej o to hrozně bolí. Citlivka."zasmál se znova.

"To mi připomíná, co ty a tvoje schopnosti."hrála jsem zaujatou.

"Co bys řekla? Občas si říkám že jsem asi totálně nevivinutej a bez schopností!"řekl a sklopil pohled.

"Ale určitě se objeví!"řekla jsem a chytla jeho ruku do svých dlaní. Ihned jsem ucukla.

"Jsi ledový! A to je 30 stupňů nejmíň! Nejsi nemocnej?"vylekala jsem se a položila mu dlaň na čelo.

"Neboj se. Je mi teplo...Nechápu to. Jsme zdravý až až. Poslední 3 měsíce mám celý tělo jako kostku ledu..."řekl a prohlédl si svoje dlaně.

"Rogersová,Coopere? Já vám vyhlásil volno?"ozval se hluboký mužský hlas.

"Ne pane. Omlouvám se pane Hendricksi...Už letím. Zatím ahoj Madd."rozloučil se Toby a odběhl co nejdál od Hedrickse.

"Už jdu pane Hendri..."

"Jdeš, ale se mnou."odpověděl mi. Totálně mě vykolejil. Jsem si vědomá jen včerejšího prohřešku. Co má za problém? 

Naproti mně asi 10 metrů ode mě jsem zahlédla Crise. Jakmile mě spatřil rozeběhl se za mnou. Ale jakmile jsem naznačila že jdu s Hendricksem,zacouval. Usmál se a z vody vytvořil nápis ve vzduchu. V 6 Danny    Pochopila jsem. Každý měsíc má Danny večírek. Kývla jsem.byla jsem tak zaneprázdněná Cristianem že jsem si nevšimla,že jsme u domu pana Hendrickse a nevšimla jsem si že se zastavil. Narazila jsem do něj a Cris vybuchl smíchy.

"Slečno Rogersová... Vím že vás pan Davis jistým způsobem přitahuje, ale teď se věnujte mně ano?"zasmál se. Začervenala jsem se a vstoupila do jeho domu. Teď nastane to kázání, jak jsem blbá,nezodpovědná, nemyslící, praštěná puberťačka, která se místo zdokonalování svých schopností,toulá po lese v jednom z nejnebezpečnějších období vůbec. 

"Tak za prvé, když ten incident začal, s Maxem jsme se už vraceli a pak...Max ani Tobias za nic nemůžou a..."

"Slečno Rogersová, kvůli tomu jsem si vás sem nepozval..."řekl tím jeho důležitým, učitelským tonem.