Shadows of future

Minulost- Já jsem stále tady!

"Tak co? Pořád si myslíš že tady všechny ochráníš? Hele nevím jak o mně víš, ale ani trochu se mi to nelíbí."mluvila matka hnusným tonem a pomalu se ke mně přibližovala. Jen jsem ji vyčerpaně pozorovala a snažila se zaostřit. Nešlo to. 
 Klekla si přede mě a chytla mou bradu a nadzvedla ji. Nezbývalo mi, než spolupracovat. Neměla jsem dost síly.
"To je teď ale jedno. Tak jako tak se rozluč se životem. Díky mně si se poprvé nadechla a díky mně taky naposled vydechneš."zašklebila se. Čekala bych že mě bude chtít zabít její sílou, ale ona místo toho vytasila nůž. Dlouhá, ostrá, lesklá čepel. Podle všeho asi pekelně nabroušená. Lehce mi jí přejela po krku.
"Připrav se..."zašeptala mi do ucha a přiložila dýku ke krku.
"Nikdy!"zašeptala jsem a švihla rukou. Zelená střela matku okamžitě odhodila na druhou stranu místnosti a dýka spadla přede mě. Všimla jsem si že mi po ruce stéká krev. Ale pak jsem tomu pozornost nevěnovala. Co nejrychleji mi moje tělo dovolovalo, jsem se vyškrábala na nohy. Popadla jsem dýku a chtěla tohle všechno ukončit. Jenže to by bylo moc lehké. Matka vyslala střelu co mi nůž vytrhla z ruky a ještě ke všemu ruku ošklivě popálila. Bolestí jsem se zhroutila na kolena. Znovu se ozvala rána. Tentokrát matka zapříčinila požář kanceláře.

Cristianův pohled
Hendricks vyběhl z jeho kanceláře. Byl udýchaný a vlasy mu trčely do všech stran.
"Děje se něco pane Hendricksi?"zeptal se pobaveně Danny. Společně jsme uklízeli věci připravené na party.
"A kde je Maddie?"zeptal jsem se. Najednou se z jeho kanceláře ozvala rána. Něco narazilo do zdi. Vystrašeně jsem se na Hendrickse podíval.
"Bože... Neviděli jste tady někoho podezřelého? Někdo je v našem táboře a je připravený zabíjet..."řekl vystrašeně. To se ozvala další rána a následně praskání ohně.

"Nechtějte mi říkat že jste tam nechal Maddie s její matkou o samotě!"vykřikl Danny a rozběhl se ke kanceláři. Zavrtěl jsem hlavou a vystrašeně vykulil oči. Rozběhl jsem se za Dannym a společně jsme vběhli do začmouděné místnosti. Požár se rozprostíral podél stěn. 
"Dělej něco!"zakřičel Danny. Kývl jsem a chtěl vyslat proud vody na ohnivé stěny.
"Nejde to! Je tady moc sucho.!"křikl jsem. Po chvíli jsem si všimnul ležící dívky v bezvědomí. Z hlavy a z paže jí tekla krev a její zápěstí bylo ošklivě popálené.
Najednou mě někdo polil vodou.
"Dělej brácho!"vykřikl Max který na mě vodu vylil. Rozběhl se k Maddie. Těsně před něj spadl ohořelý trám. Okamžitě jsem ho uhasil a proud vody spustil i na zbytek stěn. Viděl jsem jak Max bere Maddie do náruče a kličkuje s ní ven. Na druhé straně jsem zahlédl matku Madison a Dannyho jak se jí snaží uzemnit. Mám takovou chuť se do toho míchat, ale Maddie se vrátila v čase aby mě zachránila...

Paní Rogersová vyslala střelu proti Dannymu. Stačila vteřina a bylo by po něm. Rychle jsem obrátil proud vody a blesk se snažil zastavit. Danny se po chvilce vzpamatoval a pomohl mi útok zastavit. Podařilo se. Naše společná síla byla natolik silná že s paní R prorazila zeď a vyhodila ji ven. S Dannym jsme neváhali a vyběhli za ní.

Madisonin pohled
Byla jsem při vědomí. Jen jsem už prostě neměla sílu otevřít oči. Nemohla jsem ani sílu kašlat a cítila jak se v dýmu začínám dusit. Jen jsem tak ležela a pomalu umírala. Slyšela jsem smích mé ďábelské matky a představovala si, jaké to asi je po smrti.
Jenže to by nebyl můj život kdyby se něco nedotáhlo do konce. 
Rozrazily se dveře a dovnitř vběhli dvě postavy. Dannyho poznám vždycky všude. Jen on má takto urostlou postavu. A ta druhá osoba musel být Max nebo Cris. Slyšela jsem jak na sebe něco křičí a po chvilce si mě ten menší všimnul. Snažil se něco udělat. Došlo mi že je to Cris a snaží se hasit. Jenže vzduch byl příliš suchý. Ve zlomku vteřiny přiběhla třetí postava. Max. Polil Crise vodou a tím mu dodal energii. Hned na to se vydal ke mně. Cestu mu zkřížil spadnutý hořící trám,ale Cris mu cestu hned zpřístupnil. Max mě okamžitě chytl do náručí a co nejrychleji se mnou vyběhl ven.

Seběhl se mnou na předzahrádku a položil mě na trávník.Okamžitě jsem se rozkašlala a nemohla jsem přestat.
"Madison!!"ozval se hysterickej hlas Zoey. Přiběhla ke mně společně s Minnie, Tobym a Jane. Upřímně nevím odkdy se s Jane baví. Ale to jsem neřešila.
"Jsi v pohodě?"vykřikla a podala mi flašku s vodou kterou jsem s chutí přijala. Na chvilku utlumila můj kašel. 
"Bože holka!"rozkřikovala a já viděla že má na krajíčku.
"Jo"bylo jediný co jsem ze sebe vydala. Vyčerpaně jsem si lehla do načechrané trávy a soustředila se na příjem energie.S další ránou co se ozvala jsem sebou prudce škubla a vystřelila do sedu. Kancelář Hendrickse se začínala hroutit. Z boku vyletěla ženská postava a hned za ní Danny s Crisem. Toby se za nimi rozběhl a mezitím vložil šíp mezi tětivu a dřevu luku. Zamířil na matku a byl ohodlaný k výstřelu.
"Toby ne!"vykřikla jsem a zastavila ho nenadálým kořenem co jsem donutila vyrůst.Matka se najednou zvedla a v ruce držela nějakou tyč. Prudce s ní praštila do země a způsobila tím tlakovou vlnu, kterou všechny okolo odhodila. Hned co jsme se vzpamatovali, byla ta tam a já přílišným vyčerpáním ztratila vědomí doopravdy.

Probouzela jsem se ve známém prostředí.Měkká, bíle povlečená postel a čtyři měkkoučké polštáře. Pomalu jsem rozlepila oči a zamžourala. Ucítila jsem strašné pálení a ostrou bolest na třech místech. Hlava, paže a zápěstí. Cítila jsem tlak v druhém zápěstí. Natočila jsem hlavu a uviděla sladce spícího Cristiana jak drží mou ruku a hlavu má složenou na nich. Tváře měl ušpiněné od popela a dým. Jeho vlasy neměly určitý tvar a byly načichnuté kouřem. Jeho mikina byla natrhnutá a ruce čisté. Musel si špínu již smýt. 

Moje myšlenky byly následovné. Šlo mi o život a o záchranu spousty životů, ale já myslela na včerejší večer a pprosbu kluků. 
Jakkoliv jsem mohla milovat Maxe a jakkoliv Cristiana. Vždycky jsem k jednomu cítila něco víc. Určitým způsobem mi přišeů mě víc podobný a stejně živý. Troufalý a přitom naivní. Ale i tak jsem něco cítila k oběma. Ale teď vím že si tohle musím zařídit. Je to pro mě důležitá věc. 

Zahleděla jsem se na růžovou růži ve váze na okně. Připomínala mi mě. Samotná, vystrašená, doufající a odhodlaná. Jestli se ptáte, jak jsem na tohle přišla, odpověď je snadná. 
Jsem strážkyně přírody. A jako jediná, přírodě rozumím. Kterýkoliv přírodovědec může říkat, jak se dokáže s přírodoou vžít. Vždycky lže. Dokážu to jen já. Moji výjmečnost si dobře uvědomuji. Já si dokážu s rostlinami povídat, číst jejich myšlenky, pocity,cítit jejich bolest, energii, umírání....Já jsem ta co jim pomáhá...Já jsem ta co musí všchno zastavit, a jen příroda mi k tomu může pomoci...