Nečekaní táborníci ! ✔ | HS

37. Výlet a perverzní Harry

*Ráno*

Mellisa:

Víc poklidnější ráno jsem si snad ani představit nemohla.. vlastně ano mohla. Harry mě tím svým věčným převalováním ze strany na stranu probudil. ,Vážně Harry? V sedm ráno?' řekněte, že je to jen sranda

Slabším dloubáním do žeber se ho snažím uklidnit, aby sebou přestal tak házet, ale moc to nejde.. fajn jak chceš

,,Harry.. probuď se" začnu na něj mluvit trochu hlasitěji

,,Sakra Harry" drknu do něj

,,Co-co se děje? Kolik je?" začne se zmateně vyptávat

,,No právě! Je sedm hodin ráno a ty sebou házíš jak kdyby tě na nože brali" vysvětlím mu a trochu se zasměji

,,Aha.. promiň" podrbe se na zátylku

,,V pohodě a proč si sebou furt tak stále.. škubal? Nějaký sen"

,,To ne, vlastně ani nevím proč" to mi moc nepomohlo

,,No to už je teď jedno. Jdeme ještě spát nebo už ne?"

,,Ale jo.. můžeme" pousměji se a já uvelebím v jeho náruči na hrudi

*O dvě hodiny později*
[9:00]

Tak tohle probuzení bylo už rozhodně lepší. Za příjemného hlazení po zádech od Harryho jsem otevřela oči a první co jsem viděla byl jeho roztomilý úsměv s kterým mě pozoroval

,,Dobré ráno" pozdravil se stále nemizícím úsměvem

,,Dobré" oplatím mu

,,Teď už se ti spalo líp?" zeptá se

,,Mnohem" mrknu

*****

,,Tak jak si se u nás vyspala?" zeptá se u snídaně Anne

,,Výborně"

,,Tak to jsem ráda" podívá se na mě a usměje se

,,Co máte na dnešek v plánu?" vyzvídá

,,To je tajemství" zasměje se Harry a já se na něj nechápavě podívám, protože si nepamatuji že bychom něco plánovali. Pouze na mě mrkne a kvůli tomu se musím uchechtnout

,,Tak co, že to máme v plánu?" zeptám se ho, když přijdeme zpět do pokoje

,,Stejně ti to nepovím.. pořád je to tajemství" uculí se na mě jako puberťačka

,,Tak fajn no, budu si muset počkat" řeknu a on mi přikývne

,,Přesně tak"

*Odpoledne*

,,Mami tak mi jdeme!" zakřičí Harry z haly do obýváku

,,Jo, dobře!" je nám odezvou

S Harrym jsme došli až na nějakou prašnou cestičku, která vedla skrz les. Už to bude pomalu 30 minut co jsme na cestě. Nevadí mi to.. počasí je nádherné a nebe krásně modrý bez mráčků, ticho, klid a jen my dva si tu jdeme ruku v ruce.

,,Za chvilku už tam budeme" oznámí mi

,,Dobře" nevím co, ale něco Harry táhne v tašce a nechce mi říct co to je.. trochu mě to znervózňuje.

Ušli jsme asi ještě dvacet metrů a zastavili těsně za lesem kde byla krásná, čistě zelená louka a menší rybníček s průzračnou vodou. Byla to nádhera. Už mě i napadá co má v té tašce.