Nenech mě zaječet (ff. Avengers)

5-Pokec

Přes město jsem se dostala s nákupy domů asi v 18:15. Nákup jsem sklidila a pak se vydala nakoupit jídlo.
      V 20:45 jsem přišla domů s nákupem. Udělala jsme si rohlík s máslem a šunkou a přes požární žebřík vylezla na střechu.
Posadila jsem se a dívala se na hvězdy.
Přemýšlela jsem jak se má Sten a Claris?
Nepokazím to zítra ve škole?
A hlavě najdu Petera Parkera?
S těmito myšlenkami jsem snědla poslední sousto rohlíku. Svůj zrak jsem stočila na volné místo vedle mě.
Pak jsem se podívala před sebe. Na protější střeše někdo seděl.
Naklonila jsem hlavu a stranu a zamračila se. Byl to ten kluk v elasťácích. Naklonil hlavu stejně jako já.
Zvedla jsem se s myšlenkou že odejdu.
Otočila jsem se zády k němu a v tu chvíli za mnou někdo dopadl na střechu. Otočila jsem. Lehce jsem se na něj usmála.
,,Ahoj" řekl.
,,Ahoj" odpověděla jsem.
,,Kdo jsi?" zeptala jsem se aby ho nenapadlo že jsem ta která mu pomáhala s útočníky.
,,Spider-man. Divím se že jsi o mě ještě neslyšela. Tady v Qeensu mě zná každý"
,,Včera jsem se přistěhovala. Asi jsem dosud neměla šanci tě někde vidět"
,,A jak se jmenuješ ty?"
,,Roxane Triel. Proč tě to zajímá?"
,,Ze stejného důvodu proč tebe zajímalo mé jméno"
Jo tak jestli hraješ blbečka aby mě nenapadlo že jsme se už viděli ,tak určitě.
,,Takže tě taky zajímalo co tady dělám a přišlo ti neslušné mě oslovovat ty?" Vymyslela jsem si.
,,Jo"
Já se vážně trefila.
,,A co jsi tady teda dělala" zeptal se.
Já se znova posadila na kraj střechy a on si sedl vedle mě.
,,Přemýšlela o zítřejším nástupu na místní školu" řekla jsem.
,,Jsi nová?"
,,Řekla jsem ti že jsem se včera přistěhovala co myslíš"
,,A Jo"
,,Taky jsem přemýšlela co by se stalo kdybych si stoupla. Co kdybych skočila? Mohla by to být sranda"
,,Hlavně to nedělej" řekl a zvedl ruce aby mě dyštak zastavil.
,,Jen jsem o tom přemýšlela" řekla jsem a dodala ,,Co máš s ramenem?" Poukázala jsem na obvázané rameno.
,,Dneska byla přestřelka u obchoďáku, no a jedna holka myslím že si říkala Iron-Killer mě vyrušila a když jsem nedával pozor střelili mě doněj. Ale je to v pohodě" řekl.
Trochu jsem se zamračila. Já že ho vyrušila. A nezapomněl se zmínit o tom že jsem mu pomohla polovinu z nich svázat. Idiot.
Lehce jsem se ramene dotkla.
Uslyšela jsem houkat sirény.
,,Asi budu muset jít" oznámil.
,,Těšilo mě Roxane Triel" řekl a poklonil se.
Zasmála jsem se. Odskákal na pavučinách. Není zas tak špatný.
Slezla jsem po požárními žebříku do svého pokoje. Zavřela jsem balkónové dveře a flákla sebou na postel.

Ahoj vím že to prostě není nic moc, ale je to moje druhá kniha.

AnnKarenin