12-Vzpomínky-Pokusy

4 1 0
                                    

Po tmě jsem se zase objevila v nějakém nemocničním pokoji. Byla tam tří letá holčička přivázaná k lůžku. V puse měla roubík. Za proskleným oknem jsem viděla šéfa, dva strážné a nějakého doktora. Doktor vedl vášnivou debatu se šéfem. Pak se sebral a prošel kamennými dveřmi do pokoje. ,,Ahoj jsem doktor Dekabu. Teď tě uspím ANO?" zeptal se doktor. Holčička se začala v křesle kroutit. Doktor jí chtěl něco vpíchnout něco do žíly, ale než to stačil udělat vyšla z holky šedá silová vlna která rozpohybovala všechny kovové předměty. Některé z nich se zapíchli  do doktora a ostatní začali narážet do skla. Jeden z ochranky vběhl do pokoje a rychle jí inijekci zapíchnul do ruky. Holčičce klesly oči a pak se s klidem uvelebila ke spánku. ,,Přiveďte jiného doktora" ozval se z druhé strany šéf. Ani ne do půl minuty tady byl další doktor. Opatrně vpíchl holčičce sérum do ruky. Odešel za zeď a řekl ,,Teď musíme tak pět minut počkat. Sérum zabírá rychle a uspávací sérum ji moc dlouho neudrží" řekl doktor.

Asi po deseti minutách se holčička začala vrtět a pomalu otevírat oči. Šéf si nasadil sluchátka. S doktorem a ochrankou vešli do pokoje. Jeden z mužů jí sundal roubík. Holčička na nic nečekala a začala hlasitě ječet. Než bys řekl IronSkreen všichni kromě chechtajícího s šéfa leželi na zemi. Holčička se nejdříve podívala vyděšeně na šéfa pak na lidi na zemi a pak na šéfa. ,,Tohle jsi udělala ty. Jsi výmečná. Roxane" řekl. Pokoj se zase začal měnit v mlhu která se později zase přeměnila v černo. Stála jsem tam zamrznutá. Pak jsem zase spatřila červený záblesk. ,,Hej stůj! dostala jsem ze sebe a rozběhla se za ním. Byl ale rychlejší takže mi unikl.


Tak další kapitola z takové malé podsérie Vzpomínky. Budu ráda za podpoření Hvězdičkou a komentářem.

AnnKareni

Nenech mě zaječet (ff. Avengers)Where stories live. Discover now