Jmenuji se Roxane. Je mi 17. Jsem afroameričanka. Už od mala žiji v Hydře. Patřím k zvláštní části Hydry. Mým úkolem bylo chránit rodinu Parkerových. Po smrti Benjemina Parkera (Doufám že se nepletu ) mě ale předělili do jiné sekce která řešila n...
Druhý den ráno jsem zopakovala svoji ranní rutinu a oblékla si
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Miluju ty svetry. Zase jsem se vydala k autobusu. Chytla jsem se za úchytku. Ale nepomohlo to a hned jak se autobus s velkým drcnutím rozjel jsem zakopla a spadla na někoho kdo seděl za mnou. ,,Ahoj" pozdravil milý hlas. ,,Je Ahoj" opětovala jsem pozdrav. ,,V pohodě?" zeptal se. ,,J-Jo jasně. Asi bych na tebe měla přestat padat" řekla jsem a rychle se postavila. Sladce se usmál a já měla co dělat abych se nezačala červenat. Do autobusu nastoupila nějaká holka a vydala se k nám. ,,Kdo to je?" zeptala jsem se. ,,Lizz" řekl a byl úplně mimo. ,,Tobě se líbí" zeptala jsem se a trochu žárlila. Přikývl. Teď jsem žárlila trochu víc. ,,Ahoj" řekla milým hlasem. ,,Ahoj" řekla jsem a natáhla ruku. ,,Jsem Lizz. Ty musíš být Roxane" řekla a stiskla moji ruku. ,,Ahoj Petere" ,,Ahoj" řekl omámeně.
Ve škole jsme měli první hodinu dvouhodinuvku tělocviku. První část hodiny patřila klukům. Holky seděli na lavičkách. Já se držela dál od skupinky a poslouchala písničky. Někdo mi zaklepal na rameno. Sundala jsem si sluchátka a podívala se kdo to je. Byla to Lizz. ,,Nechceš se k nám přidat?" Zeptala se a ukázala na skupinku. ,,Proč ne?" Řekla jsem a vydala se k nim. ,,Holky tohle je Roxane" představila mě Lizz. ,,Ahoj" pozdravila jsem a posadila se vedle Lizz. ,,S holkami jsme se dostali na téma rodiče" oznámila nám jedna blondýnka. Moje velmi oblíbené téma. ,,Super co přesně řešíte?" zeptala se Lizz. ,,No teď jsme řešili povolání. Moji rodiče dělají v bance. Táta ředitele máma sekretářku" řekla ta blondýnka. ,,Hustý Betty. Moje máma dělá prodavačku ale teď se dostala do konkurzu na jeden film. Táta vede nějakou firmu" řekla Lizz. ,,A co tvoji rodiče" zeptala se Betty. Vzhlédla jsem od svých nehtů. ,,Moji?" ,,Jasně koho jiného" No super. Nic o nich nevím jen to že je při mém narození hned v porodnici zabila Hydra. ,,No- máma dělala prodavačku ve svém květinářství a táta jezdil s kamiony" vymyslela jsem si. ,,A teď dělají co" pane bože ta Betty je vážně vlezdopredlka. ,,No straší hrobníka někde v Missouri" ,,Počkat! Chceš říct že-" ,,Moji rodiče jsou mrtví. Přesně to tím chci říct" ,,TVOJI RODIČE JSOU MRTVÍ?!!!" zakřičela přes celou tělocvičnu Lizz. Když jsem shlídla z tribuny všechny pohledy byli upřené na mě. Rázem se rozhostil ticho. Nejsmutněji a nejvíc soustrastně se díval Peter. Ó kdyby jen věděl, že jsem to byla já kdo se nedokázal poprat se střelcem když jeho rodiče zemřeli. ,,Jo" řekla jsem nakonec. ,,Problém?" zeptala jsem se. ,,Pokračujeme" prolomil ticho trenér. Ó díky trenére. Zachránil jste mě.
Tak další zplácanina je na světě. Jak jsem říkala moje IQ je 0000000,1 takže to prosím omluvte. Jsem ráda za každého komu se to líbí.
