Osud s draky

14. Tvrdohlavá jak jak

Ahoj! Tak jsem tu konečně s další kapitolou. Vím, že dlužím i další díl Syn, dědic a přítel, ale já to vnímám spíš jako sbírku, která se nevydává pravidelně jako Střípky nebo Končiny, kde píšu když mám náladu, jen jsem to dala do knihy zvlášť, protože těch dílů bude hodně, tedy aspoň s touto myšlenkou jsem ji vydala a... Prostě se tady už nemůžu dočkat Blpu a vy určitě taky ne!

Tady je nová kapitola. Bavte se.

***

Dům Zity a Elis byl zvenku vážně hezký. Vypadal jinak, než ostatní domy ve vsi, ale právě v tom mi přišel hezký. Určitě velký rozdíl byl v tom, že v malé ohradě se pásl pouze jediný jak. Tedy vlastně jačice.

"Ahoj, Vlnomíro! Máš hezký večer?!" optala se jí Elis stále s elánem nehledě na hodinu.

Vlnomíra něco zamručela a Elis jako by jí rozuměla řekla: "Tak teď ho budeš mít ještě hezčí! Na pár nocí tu máš spolubydlo." Tím myslela Broučka.

"Vlnomíro, Brouček. Broučku, Vlnomíra."

Brouček vřele pozdravil. Vlnomíra ani nestihla namítat a Brouček se k ní vecpal. Prostě se v té ohrádce uvelebil jako ve velkém pelíšku a ji k sobě přitiskl křídlem a ocasem jako svou novou nejlepší kámošku. Rozhodně jsem žárlila, což se nedalo říct o té chudince stračeně.

"Doteď jsem vždycky spala s ním," řekla jsem Elis, když mě a ostatní nezmínila coby spolubydlící. "Mně nevadí spát venku." Kdo by se kdy nadál, že řeknu tuhle větu?

Elis narozdíl od své sestry překvapivě řekla: "Nesmysl, tady je v noci děsná zima. Navíc jsi host a já upřímně chci slyšet co nejvíc o tvých dracích a tvé cestě! Co všechno za draky a ostrovy jsi ještě potkala?!"

"No..."

"Počkej, musíš mrznout. Uvnitř mám čaj a sušenky, co jsi určitě ještě neměla. To se ti bude líbit."

Ani se neptala na můj názor a vlítla dovnitř i s Krutibrkem. Bylo rozhodně zajímavé, jak se ten neposedný drak vecpal skrz malé dveře až dovnitř. No... Pravda byla, že tady byla fakt zima. Brouček a ostatní by mě určitě zahřáli, ale můj plán byl tu chvíli pobýt, tak možná nebyl špatný nápad si zařídit pořádný nocleh. Nemluvě o tom, že možná byla zima i na Phantoma.

Přešla jsem tedy k Broučkovi, který se mazlil s vyjukanou stračenou, jako by to byla jeho nová hračka na spaní, položila mu ruku na silný krk a řekla: "Hele, chci, abys věděl, že vždy budu nejradši spát u tebe, ale tentokrát... Prostě nevím, jak dlouho tu budem, tak bychom se měli trochu usadit. Víš, co myslím?"

Asi nevěděl, tak jsem se pro pomoc podívala na Štístka u nohou a Evangelínu na zádech. Štístko si však jen plácl jazyk na oční bulvu a jakmile ho zase odtrhl, odcupital dovnitř do domu, odkud vycházelo teplo ohniště. Evangelína jen udělala protáhlé koutky, jakože fakt neví, co odpovědět. V tom případě jsem povzdechla a Broučkovi řekla: "Prostě... Dnes a možná pár dalších nocí budeš spát tady a já uvnitř. Nemusíš se ničeho bát. Budu hned vedle a budu s tebou trávit celý den. Uvnitř budu jen spát. Takže... Všechno dobrý?"

Vypadal váhavě, ale nakonec mi olízl čelo a pak na něj přitiskl svůj teplý čenich.

"Tak fajn," vydechla jsem s úlevou a objala tu jeho velkou hlavu. "Dobrou noc, kamaráde."