Vznášet se nad zemí,
na špičkách tančit tmou,
proměnit den v snění,
ukázat krásu svou.
Rozvinout jara květ
po dlouhé zimě,
ohromit celý svět,
setřást zla břímě.
Být něžná, ladná,
jak kvítek růže,
už válka žádná
šeptat nemůže.
Šedý dům na pobřeží,
zahrady růží,
vzdor času, který běží,
ve snech zakresleny tuží.
Nový směr, nový tvar
dát tomu snění,
měls věru vzácný dar,
ten mnohých není.
***
K napsání této básně mě inspiroval film o Christianu Diorovi Elegance ztraceného ráje.
YOU ARE READING
Verše mé mysli
PoetryZměť myšlenek spletená do veršů unášených větrem... Ilustrace u kapitol jsou mým dílem, všechna autorská práva vztahující se na ně i básně jsou vyhrazena. Některé z básní či písní se mohou objevit i v mé ostatní tvorbě. Isan Tindein
