Krajem kráčí osamělý
poutník na jedné z svých cest,
krok pevný a pohled smělý,
kompasem je mu rej hvězd.
Neváhá a nezdráhá se
kráčet v dešti, bouřlivým
mrakům svou píseň zazpívá,
utiší je hlasem svým.
Slunce jas ho též nepálí,
jen zapěje svou notu
už vánek svěží se zvedá,
vysuší kapky potu.
Vítr nad ním ruku drží,
pomůže mu v nesnázi,
ať hory či hloubky strží,
on je s klidem přechází.
Toulá se tak krajem dál,
a roky kolem jenom běží,
jednou v žáru pouští stál,
pak zas v stínu mocných věží.
Prý je duchem větru sám,
chrání ty, kdo za ním kráčí,
zve je k svým písním a hrám,
naslouchat přec občas stačí.
Ptáci ze svých perutí
pírka svá mu dali,
sešil si je do pláště,
který ho teď halí.
Flétna jeho krajem zní,
zpěv věčného poutníka,
úžas a touha je v ní,
mnohá srdce odmyká.
Ptáš se, kdo ten poutník je,
odkud jeho jméno znám?
Slyšel jsem ho ve větru,
Min Tanjáven je to sám.
***
Podle atirské mytologie je Min Tanjáven jedním z hilvarin, aspektů živlů - lidé by je možná nazvali bohy. Je ochráncem poutníků, tuláků a všech, kteří žijí na cestách. Jeho jméno je vlastně zkráceninou slov min tanjin áven, což znamená strážce či ochránce toulavých srdcí.
ČTEŠ
Verše mé mysli
PoetryZměť myšlenek spletená do veršů unášených větrem... Ilustrace u kapitol jsou mým dílem, všechna autorská práva vztahující se na ně i básně jsou vyhrazena. Některé z básní či písní se mohou objevit i v mé ostatní tvorbě. Isan Tindein
