"Vstávání možná není takové peklo"

264 12 0
                                    

Specifické Trigger Warnings: Pro tuhle kapitolu vlastně žádné

Zas a znova, vše je o těch postavách :)

BTW: O gramatické chyby se nezajímám :P

Chapter word count: 794

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

Ranboo nebyl největší fanoušek brzkého vstávání. Ať už za to mohla ta bolest hlavy po ránu či ten strach, že až otevře oči, bude ležet uprostřed neznáma tisíce bloků pryč. Možná to bylo lepší, protože už si pamatoval, jak rozpoznat teplo deku od studeného sněhu a nebo to bylo lepší tím, že na něj každé ráno někdo čekal. Od té doby, co se rozhodl oficiálně odstěhovat ze svého přístřešku blízko Techna a Phila, nebyl šťastnější. Teď už ví, že probouzení bez Tubba vedle sebe nebyla ta správná cesta jak žít.

,,Ranboo, vím, že už jsi vzhůru, tak vstávej." 

Zatřásla s jeho ramenem ruka o dost menší než ta jeho vlastní a on se přinutil otevřít oči. Světlo, co na něj svítilo z oken vedle něho, ho bilo do očí a sedl si rychlejc než kdy jindy. 

,,Někdo nám odtáhl závěsy..." 

Promnul si oči a Tubbo se jen usmál na svého manžela- Queer platonického, jak jinak. 

,,Nechtěl jsem čekat, než se vykopeš z postele, Boo." 

Už si to štrádoval cestou ke dveřím, než se zastavil. 

,,Pamatuješ si vůbec, co se dneska děje?"

Ranboo se jen nevinně usmál a zavtěl ocasem a Tubbo už věděl. 

,,To nic. Máme dokončovat naše sídlo a Tommy nám chce pomoct. Budu čekat na schodech do přízemí Boo."

Otočil se s posledním úsměvem, než za sebou jemně zavřel dveře. Ranboo se rozhlédl kolem sebe- Průhledné nazelenalé závěsy visí z té malé stříšky, kterou jejich postel má. Pokud se tomu tak vůbec říká, není to, jako kdyby to věděl. Byli přivázané provázkem ke sloupům postele. Když se rozhlédl víc, viděl Tubbovu skříň stále otevřenou a plnou bund sobě podobných a teplých kalhot, jako kdyby byli naklonované. U zrcadla židle, která ho rozesmála- Mezi ním a Tubbem byl veliký výškový rozdíl a byla sranda ho kvůli tomu pošťuchovat, i když věděl, že kouše.

A po chvilce přemítání, jestli má cenu vstávat, nebo si lehnout zpátky a pak dostat seřváka, ze sebe odtáhl peřinu. A že mu byla zima. Na tu si stále nezvykl, ale taky nebyla jeho vina, že se Tubbo rozhodl i když jen pootevřít okna uprostřed sněžného biomu. Stále nepochopil, jak mohl být Tubbo tak zvyklý, když oba žili uprostřed sněhu skoro stejně dlouhou dobu, pokud to u Ranbooa nebylo déle. Se zimou, co mu lezla po zádech, pomalu došel ke své skříni a otevřel ji.

Na druhou stranu si z Tubba nemohl dělat srandu, že má všechny bundy podobné, když on sám má své teplé bundy a jedno své sako ve kterém se na těchto zemích jednou bez vzpomínky probudil. Ale stále na rozdíl od něj nenosil ponožky do postele, to bylo takové malé plus. A po dlouhém, bezvýznamném čistého zírání popadl jednu ze svých oblíbených bund a nějaké teplé kalhoty, aby se pořádně zahřál, a na ponožky ani nedával pozor. Hlavní bylo, že si neodře paty v botách. Nohou odstrčil židli od zrcadla a dal si záležet, ať vypadá k světu.

Pak vedle dveří popadl své jediné boty, které zázrakem ještě žijí, nasadil si je a po chvilce se rozhodl, že není čas na to nechat jeho manžela více čekat a vyšel z pokoje do velké chodby, ve které se od času stále ztrácel. Nebyl v tom sám, ani Foolish, který tohle sídlo k tomu postavil, se tu někdy ztratil. Už si to ale začínal pamatovat, že od ložnice vždy doprava a jen doprava. A tak se vydal, dřevo mu pod nohama skřípalo, a kdyby místo dne byla noc, asi by se bál. Díky bohu, že alespoň věděl, že je vzhůru.

A po chvilce chůze se ocitl u schodů na kterých seděl Tubbo, vrtěl ocáskem a nohama skřípal o dřevěné schody. Světlo se mu odráželo od prstenu, co měl na svém rohu a v tu chvilku si Ranboo uvědomil, že i když mu nevidí do očí přes jeho husté vlasy, stále je nejšťastnější v celém životě. Udělal pár kroků a chystal si sednou vedle něj, když se v tu Tubbo otočil na něj s tím nejkrásnějším úsměvem, co Ranboo viděl a radostnou láskou mu poskočilo srdce. 

,,Ranboo! Konečně! Tommy by tu měl bejt za chvilku, sedni si vedle mě a vyčkáme ho spolu!" 

Tubbo se odsunul s radostí v hlase a Ranboo neudělal víc, než si s radostí přisedl.

,,Ale co Michael? A Shroud, nebo jak se Tommyho pavouk jmenuje?"

Zeptal se po chvilce. 

"Michaela jsem odvedl do mého původního domu, je tam s ním Foolish a čeká na Tommyho a Shrouda. Tommy ví kam s ním, napsal jsem mu to." 

Vysvětlil Tubbo a Ranboo nevěděl, jak odpovědět, jak mu jenom přikývl a pak spolu koukali na hlavní vchod a jen čekali. Ranboo nevědomky obmotal svůj ocas okolo Tubbovi paže a Tubbo se jen usmál. Nevadilo mu to, spíš to měl rád. 

Připadal si jako ten nešťastnější na světě.

Stav snění✔Donde viven las historias. Descúbrelo ahora