Stav snění✔

"Je to, jako kdybych se vznášel ve snu..."

Specifické Trigger Warnings: Derealizace, slyšiny

Zas a znova, vše je o těch postavách :)

Začal jsem to psát v jednu ráno, vzdal to ve dvě a začal dopisovat v deset ráno

BTW: O gramatické chyby se nezajímám :P

Chapter word count: 1 129

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

Už uběhla asi hodina od toho, co se stalo a všichni na to tak nějak zapomněli. Minimálně se o tom nezmiňovali, protože nebylo proč. Ranboo sebou nekymácel jako kdyby měl odpadnout a o nic si neřekl. Když se zeptali, jestli mu je lépe, odpověděl, že už ano a tak mu dali menší práci, což byla jen vyrabovat všechny Snowchester truhly, co mu přišli pod ruku a naplnit truhly pod oknem v jejich war místnosti. Celkem simple, uznal I Ranboo, ale jeho mysl se stále vracela k tomu křiku- Připadal mu až moc reálný na to, aby uznal, že je jen unavený, i když se unavený cítil.

Momentálně seděl u truhel a vyprazdňoval kapsy od šípů, která nabral a minimálně ještě jednou se tam bude muset vrátit. Tommy momentálně pracoval na držácích pro zbraně, jelikož se stojany pro zbroj už byl hotov a Tubbo si s radostí a pečlivostí vyvěšoval různé luky a kuše, ať už poničené, neenchantované či nové. Stejně plánovali vše vymaxit co nejdříve budou moct, tkaže o to, jak moc byli zničené, jim moc nešlo.

Ranboo se zvedl a znovu práskl ocasem, stále byl nervní. Beze slova prošel okolo Tommyho, co seděl na zemi a šeptal si nadávky a štrádoval si to ke schodišti, po kterém dnes šel už tak třikrát a teď to mělo být po čtvrté. Portl by se, když je to enderman, ale to mu stále nepřišlo pod prsty a zkoušet to ze strachu nechtěl, takže se rozhodl pro staré dobře chození.

Venku byla dnes zima, větší než obvykle, takže si vždycky zapnul bundu, aby venku nezmrzl. Byl rád, že Michael jim nepřekážel pod nohama ale že stále byl v teplu se Shroudem a Foolishem, kam měl potřetí namířeno. Pomalu se proplížil dveřma dovnitř a zamával jim.

,,Stále víc šípů odnášíš? Kolik jich tu Tubbo proboha má?"

Zasmál se Foolish a Ranboo pokrčil rameny.

,,Sám nevím, ale jak tak vidíš, tak očividně až příliš."

U Ranbooových nohou už se zase motal Michael, který jí objímal a nechtěl pustit. Jako kdyby na tom strašně záleželo, nebo jako kdyby se měl vypařit.

,,Michaele, pust mě, já opravdu musím..."

Sehl se Ranboo a pohladil ho po hlavě, a Michael, i když se smutným zakňučením, ho pustil. Ranboo se tedy vydal zpět do Tubbova sklepa pro ten menší zbytek šípů, co mu tam zbýval sebrat. Byl to asi stack a půl, takže už toho nebylo tolika  mohl rychle dokončit svou práci.

Narval si je do kapes a zas se vydal zpátky ven, hodil Foolishovi úsměv a chystal se odejít.

,,Počkej chvilku- Fakt jenom chvilinku to bude."

Zastavil ho Foolish a Ranboo se k němu teda otočil a čekal, co se bude dít. K němu ale přistoupil Michael a z rukou ukázal velice neperfektní srdíčko a následně ukázal na Ranbooa a ten nevěděl, jestli má brečet radostí či se smát.